Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ďalší zo smrteľných mužov na scéne

Výběr: Rowenna
04. 01. 2005
4
0
1615
Autor
DivaBara

. . . To znám. Chycený v lásce, která tě hostí morkem z tvé vlastní kosti. (Pavel Šrut)

Nebojím sa Ťa, bojím sa sama seba v Tvojej blízkosti. Viem, že ma zachráni len číslo, ktoré Ti nedám, list, ktorý ti neodošlem, veľmi neinvenčné výhovorky, vďaka ktorým sa budeme vídať raz za rok na štyri dni. Maximálne na štyri dni. To je moja horná hranica bolesti z Tvojej blízkosti. Dolnú nemám - je ňou Tvoja púha existencia. Alebo možno pať dní, ale to už je ozajské maximum - na hranici žitelnosti. A jedine s materiálnou podporou firmy Božkov (niekedy tretí deň dostaneš chuť ma trošku zraniť tak povieš, že veľa pijem - prepálim ťa pohľadom, syknem po tebe 10 výkričníkov, vnútorným hlasom na teba zvriesknem "nič nevrav, kým nevieš, koľkokrát som sa NEnapila...".........ale už tesne pod povrchom sa červenám, červenám sa a ty to vieš) . Pretože čas je na Tvojej strane - odvrátim pohľad o jednu sekundu neskor a som chytená, chvíľu ťa budem pozorovať ako sa hráš s mojou mačkou a som chytená, mimovoľne mi utkvie zrak na teba v kuchyni ako tam niečo vyrábaš...a je po mne. Pre toto všetko to musím zvládnuť rýchlo, rýchlo ťa musím vypraviť na bezpečné miesto do svojej minulosti (šuplíček s ceduľkou s lebkou a prekríženými hnátmi a nápisom *moji smrteľní muži*). Pretože ak sa mi to nepodarí, nebude už nič, čím by som zvrátila ďalší priebeh. A ten bude v čase vyzerať nasledovne:

 

  1. ...celkom na úvod stratím pamať - začne sa mi vracať až po roku a véľmi véľmi pomaly
  2. ...niekoľko úžasných mesiacov, ktorých každá sekunda bude na dlh - budem sledovať ako mi pribúdajú čiarky na lístku v tomto zvláštnom podniku a piť tým viac, čím menej budem mať ako zaplatiť
  3. ...potom medziobdobie, kedy sa budem ochotne sebeklamať ("k veľkej láske predsa patria veľké prepady, že hej") (čím ty každé ráno rozprúdiš svoju krv aby si ma prežil už nebudem vedieť)
  4. ...niekedy v poločase, kedy sa romanca o vášnivej láske zvrhne v Lars von Trierov samoúčelne tragický film, budeme obaja milovať toho druhého a nenávidieť túto lásku
  5. ....čoraz častejší grupensex: ja + ty + naše samoty/cudzoty (o tej svojej viem, tú tvoju cítim)
  6. ...Ja si pomaly oblečiem svoj prevlek ježury, ty svoju nepriestrelnú vestu a ešte chvíľu sa budeme po zraňovaní udobrovať

....A úplne na záver nebudem vobec vedieť, kým sme si, iba čo ma stojíš. Hektolitre telesných tekutín: potu, krvi a sĺz.

 

 


Zly
06. 01. 2005
Dát tip
Makča: hm.. spíš sem jelen z důvodů, proč vlastně milovat ženy :-)

Rowenna
06. 01. 2005
Dát tip
výborný.

Print
05. 01. 2005
Dát tip
...*!

DivaBara
05. 01. 2005
Dát tip
Zly: pateticke dost, a to si predstav, ze este hovno oproti tomu, ako by to cele vyzeralo in vivo:-)

Makča
05. 01. 2005
Dát tip
je to dost fajn (bez toho explicité na závěr) * Zly: seš jeden z důvodů, proč občas milovat muže:-)

Nicollette
04. 01. 2005
Dát tip
uf, složitá si žena...

Zly
04. 01. 2005
Dát tip
Je výhoda být zrůda. A necítit a nedbat a nevšímat si. Pokaždé, když se dopotácelo to vícehlavé stvoření s krosnama plnýma obrazů a doteků a šepotů a opileckého prolnutí ve tři ráno v potu a prachu někde na schodech, rozložilo se v předsíni a osprchovalo a bez ptaní si odhryzlo z dobře udržované sebejistoty povaleče, úplně sem se orosil. Ach ach dneska je to ale pěkný, napadlo mě třeba. Přemůže tě, ten pocit za záclonou slov, rozumíme si tolik, až to nemůže být pravda, abych se sám sobě ráno zachechtal, jak si balí kufry a prchá, chi, protože neunese pohled na exekutora odvážejícího si ledničku, kterou koupila na splátky, tadydá. Ale stalo se, že se v tobě něco napře, jakože bacha, TEĎ, a ode dneška možná bude jinak. Tak se hochu snaž, aspoň na vteřinu a neříkej ji všechny ty věci, beztak na ně přijde sama. Houby. Přijď a svlíkni se a zvrať hlavu dozadu a neptej se co bude zítra já nevím a je mi to jedno. Ta pitomá ženská snaha postavit věž z rozmočených mýdel a nastěhovat do ní futrál, do kterého si nasyslíme pěkné chvilky. Vždycky vyju, vždycky tomu podlehnu a pak se léčím samotou a olizováním ženských, které chtějí jen se něčím vyblejsknout a trošku se poveselit, než si vezmou kořena, co má kačky. Bydlím v ořechu a nohy mi trčí ven. Stěsnám se tam akorát sám, s myšlenkama, který mi za něco stojí. Hračky, které tě tolik zajímají, leží pod stromem. Klidně si je vem. Mě jsou k ničemu. ------ Dobrý text, trochu patetický. Krev, pot a slzy nám neustále otírali o hlavu na vojně :-) Ale i tam to byla myslím jen nepovedená citace Rooseweltova New dealu...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru