Moje bílé kosti na mém hrobě v mraveništi.

S vášní objímám hrob. Na desce moje jméno, písmo jak části tepen, potom padám do mdlob. Vidím obraz zrádce, stále utíká v dáli, třímá v ruce šíp, ohnivý, vystřelen, zbloudilý, hoří, srdci mému se dvoří. Citelný zásah, řev stuhnuvší v mém hrdle, roztrhl i modrou oblohu, blesk, hrom, řev ustal. Šípem zasažen, bleskem obnažen, do měkké hlíny se bořím, nosem do mraveniště se nořím, tisíce noh po mých kostech běží, vidím každého z nich, jak se smějí, hodují, morek z kostí dolují. Moje bílé kosti na mém hrobě v mraveništi.

---