Já se tam vrátím?

"Mládí, vztaženo k černé tmě

na druhém konci pokoje

jak mrtvé větve mého pně.

Zvuk zvonku, jímž jen ticho je."

V dětství, přízraky naplněném,

se často usínalo zvolna

v samotě ducha s temným věnem

obludné tísně kdesi vně.

Mísení svitu s mdlými kroky,

pak vlastní paže, hrůzně svolná,

a ektoplazmatické výboje,

či venku břízy, celé roky sněné

jako je tento, celá žití!

Ó Boží lásko, není jitro naděje,

vše dlouhý liduprázdný sen

na víčkách polobdícího, když zavěje

z půlnoci jako vůně jen

podivné slovo, venku slídí

Tvůj Svatý duch a člověk vidí!

Kde je Tvůj soucit Pane? Ještě je?