pozdní večer

Je pozdní večer. V rádiu smutná melodie hraje, a já si čtu Máchova máje, rodiče zas hádají se v obýváku, brácha mrzutě strčí hlavu do spacáku. Ticho - snad teď to bude v pořádku, znovu potápím se do řádků. Ze čtení vyruší mě projetí tramvaje, houkačka záchranky - blízko, kdo pak uvnitř asi je. Brácha už vypad aspoň na chvíli z tohodle světa, z obáváku už není slyšet jediná věta, sbohem Mácho už jdu spát, zítra učitelům musím naslouchat. Budící hlas - zase tělo mě rozbolí, "Kluci vstávejte do školy". Metro je orchestr - každej svou "práci" dělá, telefonuje, čte si,přemejšlí- brácha si prohlíží horní část dívčího těla. Tucty ospalejch očí - nojo má třída, haždej jak zhulenej na mě se dívá, sousední židle prázná zbyla. V lavici zbylo jen na tělocvik tričko, Marek včera nevolal, že hodí "áčko". V tom přišel ředitel a začal brečet, Marka zabilo auto - včera v pozdní večer.

---