Nejhezčí cesta, po které jsem kdy šel

Je to cesta, na kterou jsem vykročila již dávno a stále po ní kráčím. Je to cesta životem.

Procházka, která je prozatím mnohdy velice jasná a slunečná. Občas nebem prolétne mráček či hejno havranů, ale brzy se ztrácí v nedohlednu. Očekávám však příchod velikých mračen a následných hurikánů. Doufám ale, že přijdou až na sklonku mého výletu.

Zatím si užívám chůze vyšlapanými cestičkami vroubenými fialkami a kopretinami. Ochutnávám první maliny, jahody, borůvky, ale i nezralá kyselá jablka.

Laskám se se zvířátky, která potkávám.Spousta veverek mi v tomto lese 'Mládí' poskočila na opálené rameno a nabídla ze svých cenných zásob oříšků. Mnoho zvířat mě provází svou zemí, jdou s jistotou a odhodláním. Znají ji lépe než-li já. Já jdu nejistě lesy a palouky, které poznávám, lesy a palouky, které chci netrpělivě celé znát. Vím, že jednou toho budu litovat. Moudrost obdělávaných polí za vesnicí 'stáří' bude naříkat nad unáhleností, zbrklostí a hloupostí této země.

Pomalu se porostlé pěšinky začínají rozšiřovat a já vím, že již brzy (?) vystoupím na vrcholy skal 'Pozdního mládí' , po kterých jít může být velmi nebezpečné.Proto se skryta ve stínu lesů a v oslepující záři jarních luk snažím pozastavit nad vší tou nádherou. Čas však neúprosbě běží a já budu muset ochutnat dopolední svačinu...