Rovnosti šancí, Milena volá!

Tak bych asi měla spálit svoji podprsenku,

prý se jí ponižuji a popírám,

že ji nosím, že ji mám.

Jenomže když já ji mám docela ráda,

také jsem za ni docela dost dala

a teď v zimě mě i hřeje,

tak nevím, nevím,

co se děje.

Proč tedy chlapi nepálí své penály?!

Co oni vlastně odlišného od holek mají?

Skoro přeci nic,

až na tu podprsenku,

symbol svázané ženy,

prý.

Ale přeci neznaméná to,

že jsme stejní,

muž a žena,

ježišmarjá ne,

pravda to není!

Ale časy se mění,

přítelkyně mé,

budou nás nyní verbovat do vojny,

tak to už máme,

v tom jsme vpředu.

Půjdu na zteč

a na bajonetu bude viset

ta moje podprsenka za pět stovek

a až budu ležet v bahně frontovýho pekla,

(protože budeme hynout jako první)

mezi ostatními ženami naší roty

a z hlavy mi poteče krev mojí mámy,

co nikdy si nepomyslela,

že to s tou emancipací dotáhnu až tak daleko,

bude ta moje nešťastná ženská duše

unikat od života,

od světa do ráje,

kde žena pánem je.