Nemám mám

měl jsem jen pár

myšlenek

když rozpukly se květy

když slunce pralo do opálených tváří

když listí slétlo na lysé kameny

a když sníh skryl tři pomalounké stopy

A teď se ohlížím

zpět nečasem

rozechvěn

jak z erotických představ léta

bolestně překvapen

že nezanechám nic

jen černou žulovinu

Již na ni píší

zde leží NIKDO

Jaro léto podzim zima

eroze koroze

i tento nápis zmizí

zatlačen do hlubiny

v tichý vzlyk šedozemě

já raneček

(vedle nový podnájemník)

beznadějně sám

upadnuv v zapomnění

otče náš odříkávám

bych probudil se ze sna

černé noční můry

že jsem tady

jsem hmotný

a tuším

že mám vstát