Jak děvka....a to pořád dokola

Ne, tohle vážně není můj případ. Ale znám někoho, koho je :-).

Pondělí: Má prázdná ruka, duše co topí, tvé horké rty nechají stopy. Tvé prázdné oči, zastřený hlas, svět se mi točí, svítí to z nás. Rty které prosí, tvé horké tělo, polibek zdusí, co by se mělo. Rozum je v prachu, touha tu vládne, ve mně je strachu, úsměv tvůj sládne. Nahá jsou těla, ztracený čas, ukojils touhu, pak přijdeš zas. Ležím tu sama, slzy mám v duši, přemýšlím o tom, co se teď sluší. Navléknu šaty, učešu vlas, slaďounký úsměv, medový hlas. Utři si slzy, odejdu pryč, na stole pro tebe nechávám klíč. Odešels k manželce, vracíš se domů, provaz si pověsím na větev stromu. Hnízdečko lásky, tvůj malý hrad, já jsem jak děvka, nemáš mě rád. Chce se mi umřít, vítr tu skučí, myslím jen na tebe, vášeň mě mučí. Rozum mi zmizel, zbyly jen vzdechy, v mysli mi probíhaj, zrychlené dechy. Touha mě zmáhá, chtěla bych zas, možná že na smrt nenastal čas. Tak ještě zítra, půjdem si hrát, bolavá touhou odcházím spát. Uterý: Má prázdná ruka, duše co topí, tvé horké rty, nechají stopy....

---