Pohřeb

Jediný na rakev květ,
pokládám lásko tobě,
do černa se mi halí svět,
ty ležíš v temném hrobě.

Soustrast davu nevnímám,
odlétám stromům do koruny,
na chvíle s tebou vzpomínám
a slyším zpívat struny.

Nehrají triznu smuteční,
ale valčík pana Štrause,
když hrobaři k smrti neteční
zpět k práci jdou po pause.

Padá hlína na rakev
i do květu jediného,
na růži rudou jako krev,
líbeznou úsměvu tvého.

Stojím tu a usmívám se,
neb v srdci mém jsme spolu,
mé šílenství a dokoná se
s blázny u jednoho stolu.

Vystrojený byl to pohřeb,
jak matně vzpomínám si,
však do hlavy mé poslední hřeb,
teď s blázny karty dám si.