Láska

Z lásky stal se bludný kámen,
chtíčem, co do postelí nás láká,
tvé vnitro spaluje teď ohně plamen,
jež nedodá Ti nic co tvé tělo žádá.

Však vyčkáš-li času dostatek,
překonáš starý lživý klam,
poznáš, co krásné zdá se navenek,
poznáš čepel sedmi hran.

První ničí přátelství,
jež kdysi pevná byla,
druhá bodá nemocí,
kde duše byla silná.

Třetí to jest v srdci jed,
jenž spoutává mě i Tebe,
čtvrtá ničí milovaný svět,
který zahalilo černé nebe.

Pátá rve Tě z rukou mých,
jenž užívaly si Tě měsíce,
šestá krade tajemství,
stejně jako slunce.

Sedmá to jest dokonání,
ta je pouze na mou duši,
jež mnoho křivd v ní brázdí,
tak skončeme to jak se sluší.