Povodeň mysli

Dej napít křečkům,

ať už nevyjou,

jen co dojódlujou,

tak se napijou.

Vyndavám mozek z centrifugy,

žluté tajemství ve vzduchu visí,

jeho žlutost je kuřecí vlastnost,

která nepečená

z trouby vysušená na kost

vypadne, jako

kulky ze spoďárů,

jako tři hrby

dvou dromedárů,

co šli po poušti,

taky přes houští,

už nevím,

síly mě opouští,

vidím světlo

na konci tunelu,

běžím,

je-li to reflektor,

tak si namelu.