Duch ve schránce

Když prohlédnu,

ruku na chvějící se hrudi,

ještě v ní tepe život.

Procházím se pustinou

s kourunou z cesmíny a smuteční vrby.

Jdeme zvenčí dovnitř kruhu,

dovnitř a dolů

a spoustu obyčejných věcí

je jedna neobyčejná

proč žít.

Světlušky přání,

co létají jen v létě,

jednou je všechny spočítám.

Obloha je tak široká

a tak modrá!

Celé nás pohltí.

Duch ve schránce,

jako v Pandořině skříňce,

kam se schovávají

nejtajnější přání.

Pane,

zastavte se na chvíli,

nekonečná čistota našich duší

nás nechává slyšet i vaše myšlenky.