Křižovatky života 1. díl

Koneènì! Tereza byla spokojená. Koneènì je vše sbalené a pøipravené na cestu. Svùj kufr ale nechala stále otevøený. Bude do nìj muset dát ještì pár vìcí, až se vrátí. Ještì mìla spoustu èasu. V noci nedokázala usnout, oèima bloudila po stropì a stále dokola si pøehrávala, co všechno se v posledních dvou mìsících událo a kdo na tom vlastnì nese vinu. I když si pevnì øekla, že vinni jsou v manželství vìtšinou oba dva a stejnì tak je to i v jejich pøípadì, spánek nepøicházel. Ve chvíli, kdy se zaèala litovat a z oèí jí tekly slzy, vstala a zaèala pakovat. Teï bylo osm hodin ráno, všechno, co mìla udìlat dnes dopoledne, bylo hotové a oèi se jí klížily. Vìdìla ale, že kdyby teï vklouzla do postele, byla by odpoledne nepoužitelná. Znala se, vìdìla, že jí mnohem víc prospìje, když si pùjde ještì naposledy zabìhat do parku.

Od prvního okamžiku, kdy pøišla do Austrálie ten park milovala. Byl plný palem, eukalyptù, ale i evropských stromù a hlavnì -  byl v nìm život. A sem pøišla v kteroukoliv dobu, nikdy nebyl prázdný. Cestou potkávala bìžce, míjela maminky s koèárky, letmo pozorovala hráèe criketu, fotbalu èi tenisu, kteøí se sešli na svých høištích, kterých bylo v parku hned nìkolik. Jednou mìøila, jak dlouhý vlastnì park je a zjistila, že tak každý den ubìhne 4 kilometry. Zpoèátku pro ní bylo bìhání víceménì lék na hubnutí, teï to pro ní byla jedna z nejpøíjemnìjších aktivit. Nic jí tak neproèistilo hlavu, neuklidnilo a zároveò nevlívalo nový život do žil, jako právì bìh kolem parku. Po tìch pár letech v Melbourne už dovedla obìhnout park tøikrát dokola, ale nedìlala to èasto. A dnes si na takový maratón už vùbec netroufala. Po probdìlé noci a pøed více než dvacetihodinovou cestou do Evropy, která byla vždycky únavná, by nìco takového neriskovala. Staèí jen jedno koleèko, aby se cítila fit. A navíc to bude takové symbolické rozlouèení s mìstem. Kdo ví, jestli se sem ještì nìkdy vrátí.

          Cestou z parku se zastavila v pekaøství pro èerstvé vdoleèky a už se tìšila na dobrou snídani. V posledních dnech si musela život zpøíjemòovat podobnými drobnostmi, jinak by se jen topila ve vzpomínkách, které jí tolik trýznily. Spoleènì s Patrickem mìli tolik krásných zážitkù a teï se to všechno nìkam propadá a ani jeden není ochotný udìlat krok zpìt, aby zachytil alespoò nìco z toho, co ještì drželo jejich manželství pøi životì. Vypadalo to, jako by ani nebyl žádný krok zpìt, i když se oba o rozvodu ani jednou nezmínili. Jednou si øekla, že tyhle vìci bude øešit až v Evropì, až bude od všech tìch problémù daleko. V tu chvíli snad bude schopná vidìt vše z vìtšího nadhledu. Vìdìla ale, že se podobných myšlenek zbaví jen ztìží. Vždy nejde hodit za hlavu to všechno, co se s nimi dìje. Že možná všechno konèí, že Sebastian znovu ztratí tátu a ona bude postrádat manžela.  Ale co Patrick? Bude schopen udìlat alespoò jeden vstøícný krok? Myslím, že ne, ten se nejspíš nebude zabývat jako vždycky nièím a bude èekat na to, s èím pøíjdu já, øekla si Tereza a zapla konvici s vodou. Než se voda uvaøila, staèila se pøevléci do plavek. Potom slila vodu do konvice na èaj. Než si zaplave bude mít èaj tu správnou barvu a teplotu. Na tác si vedle konvice a jejího oblíbeného šálku vysypala ještì vlažné koblížky a vystoupala do tøetího patra jejich vily. Vlastnì už šlo o prostornou støechu, na které se rozprostíral obrovský bazén. Na jeho stranì bylo pøíjemné posezení se stoleèkem. Hned za ním byla zastøešená místnost s grilem. Tam také schovávali lehátka pøed deštìm. Tereza si jedno vytáhla a položila na nìj ruèník. Sluníèko už bylo dost vysoko a høálo možná víc, než bylo na podzimní období obvyklé, takže by pozdìji uschla i tak. Ale každý, kdo byl kdy v Melbourne, ví, jak rychle dokáže d隝 a ledový vítr vystøídat blankytnì modrou oblohu. Když skoèila po hlavì do bazénu, mohla by jí leckterá modelka závidìt její ladný pohyb. Prùzraènì modrou hladinu bazénu proøízly tempa jejího vypracovaného, ale pøesto krásnì štíhlého, tìla. Nikdo by v tu chvíli nehádal, že je matkou dvou dìtí. Jako by skoèila do živé vody, její tìlo i mysl se vodou nabily novou energií a ona zaèala myslet na svého synka a na cestu, která je oba èekala.

Po pøíjemné snídani u bazénu zamíøila Tereza pøímo do sprchy. Pøemýšlala, co všechno ještì bude muset zabalit, když zaslechla z vedlejšího pokoje telefon. Úplnì mokrá strhla pøipravenou osušku ze skøíòky a zanechávajíc mokré šlápoty na koberci vbìhla do obývacího pokoje, zvedla sluchátko, pøedstavila se a když zaslechla hlas Rebeccy, pohodlnì se usadila do koženého køesla. „Už jsem myslela, že jsi odjela aniž bychom se rozlouèily. Takže ne abys volala taxíka, protože na letištì Tì vezu já.“ Rebecca byla vždycky se vším hned hotová.  - Potøebuješ mì? Jsem tady pro Tebe! Nejsi k zastižení? Asi jsi mì nepotøebovala. - Tereza jí mìla moc ráda. Byl to vlastnì její nejbližší èlovìk tady. Samozøejmì po Patrickovi a dìtech, i když blízkost s Patrickem už ... ne,  nechá to teï být. Usmála se a potvrdila Rebecce, že jí udìlá moc velkou radost, když nebude muset jet na letištì sama. Ale ještì víc jí ocení jako garde u Patrickových rodièù, kde musí vyzvednout Sebastiána. Obì vìdìli, že na setkání s tchánem a tchýní se Tereza tìší ze všeho nejménì.

Byly èasy, kdy Rebeccu Ruthledovou nemusela mít ve své blízkosti a vlastnì jí vùbec nemìla ráda. Provokovala jí ta její pøímá rozhodnutí, rázný a pronikavý hlas, kterým se snažila být støedem pozornosti.  Jedním z dùvodù byl ale samozøejmì i fakt, že byla Partickovou první láskou a Tereza se obávala toho, že ti dva si mají stále co øíct. Své kritické poznámky na ní si proto nechávala pro sebe a nedávala na sobì znát znechucení pøi každé její návštìvì. Radìji trpìla a pozorovala, jak Rebecca Patricka svými øeèmi opøádá. Proto jí jednoho dne Patrick pøekvapil, když zaèal o Rebecce mluvit sám od sebe jako o ztroskotanci. Vyjádøil se pøímo k tomu, o èem byla Tereza už dlouho pøesvìdèena. A to, že jí její nekompromisní rozhodnutí dovedly nejen ke dvìma rozvodùm, ztrátám kamarádek, ale i zamìstnání. Jakmile se jí nìco nelíbilo, okamžitì to øešila bez toho, že by pøemýšlela, co za následky bude muset nést. Na druhou stranu - tvrdost, se kterou prorážela problémy svého života, však aplikovala pøedevším na sebe. Mìla tak pevnou vùli, že když se do nìèeho pustila, Tereza by si asi nevzpomnìla na okamžik, kdy by cokoliv vzdala. Ve dvaceti se vydala na prázdniny do Evropy, kde nakonec zùstala pìt let a pøi nejrùznìjších pracovních pøíležitostech sbírala zkušenosti. Ostatnì právì její pobyt mimo Austrálii zpùsobil, že na ní Patrick pøestal èekat a našel si za ní náhradu. Rebecca se po dvou letech v Británii provdala a za necelé další dva roky byla opìt volná. „Když má nìkdo radìji práci než manželku, nevím, proè bych s ním zùstávala“, tvrdila o svém prvním manželovi Jasonovi Rebecca. Ani druhé manželství nebylo šastné. „Moc dobøe vìdìl, že chci dìti a on chtìl poøád èekat. Na co? Nehodlám chodit pro dìti do školky o holi. Øekla jsem mu buï teï a nebo nikdy. A víš, jak jsou chlapi tvrdohlaví.“

          Patrickovým pøiznáním, že Rebeccu svým zpùsobem lituje, zcela pøetoèilo Terezino smýšlení o jejich spoleèné známé. Zaèala se s Rebeccou více bavit a poznávat jí. Zjistila, že také hraje tenis, ète podobné knihy jako ona a miluje nakupování – stejnì jako ona. Nakonec spoleènì trávily více èasu než by si zpoèátku pøipustily a Patrick byl svým zpùsobem rád, že si Tereza našla pøítelkyni za náhradu tìch, které zanechala v Èechách.

Z pøemýšlení o Rebecce jí vyrušil klíè ve dveøích. Tereze se zrychlil dech....

Další díl si mùžete na tìchto stránkách pøeèíst za 14 dní ... nebo si jej mùžete vyhledat na stránkách www.garida.cz