Lepý Slepý Hlemýžď

Šel Jeden krásný mladý hlemýžď loukou. Šel a šel až potkal jednoho krásnýho perverzního psychouše.

"Ahoj krásný perverzní psychouši," pozdravil ho hlemýžď.

"Ahoj, houbo, co ta-dy dě-láš?"

"Já nejsem žádná houba, ale lepý hlemýžď," rozzuřil se hlemýžď až mu tykadýlka zezelenala.

"Ne, seš krááááááááááásnej zelenej houba," protestoval perverzní psychouš.

"Ale nejsem," zakvílel hlemýžď.

"Seš eště nezralej houba," doplnil psychouš.

"Ale ne, jsemvzácný lepý zelený hlemýžď!" hlemýžď se málem počural.

"...a protože  seš nezralej, " neposlouchal ho psychouš, "a já nemam rád nezralýho houbu, zašlápnu tě'"

"Ne,ne" vřískal hlemýžď a snažil se co nejrychleji utéct. Lesem se rozezněla Osudová. Místo Bethovena však z mrtvých vstal Amadeus Mozart.

"Hi, hi, hi," ozval se jeho úchylný smích. Psychouč vypoulil oči a otevřel pusu tal, že mu se jeho ten dlouhý srolovaný jazyk rozmotal, vypadl až na zem a psychouš o něj zakopl.

"Odešel," odpověděl Amadeus a znovu se zahihňal, jeho růžová paruka rozkvetla. Lepý zelený hlemýžď si ulehčeně ulevil. Psychouš rozvinul ručičky a začal plakat.

"Copak je? Neplač, musíš se smát i když jsi smuýtný, napodob mě!" zahihňal se Amadeus. Najednou se zarazil. Sundal si paruku, ze které vykvetl klavír a začal hrát šílenou květovanou melodii. Najednou mu obličej zčernal. Hlemýžď úlekem zkameněl a stal se z něj houba. Psychouš se rozeřval ještě víc.

"Polibte mi prdel!" zaječel úchylně a zahleděl se na černého hihňajícího se Amadea. Amadeovi poprvé za celou tu dobu došla slova a přestal se smát.

"Tak jo," vypískl a nastavil psychoušovi svou astrálně modrou prdel. Psychouš se k ní naklonil a tak se mu tam zalíbilo, že se od ní nechtěk vzdálit. Pak si ale uvědomil, že Amadeus je už dávno mrtvý Mozart. Obrítil se od jeho prdele a chtěl utéct. Jenže zakopl o lepou slepou houbu. Lepá slepá houba odlétla pryč a tak se rozmačkala, až se z ní stal lepý slepý hlemýžď. Krásný perverzní psychouš utíkal dál až zakopl o svou nohu, a svalil se na zem a zemřel. Lepý slepý hlemýžď se zahihňal jako černý Amadeus mrtvý Mozart. Mozart si ho poprvé za celou dobu všiml a začal se divit, co on to všechno poprvé za celou tu dobu udělal.

"Hu ha," řekl hlemýžď a vypustil dlouhou zelenou žížalu. Amadeus se poprvé za celou dobu zamračil.

"Tak tohle si zbabral, hloupý lepý slepý tvorečku! Nemám rád zelený žížaly!"

"Já za to nemůžu," kvílel a zakvílel hlemýžď v křečích.

"Ale můžeš," Mozart vztekem zezelenal.

"Ale ne," vzkvílel se do nebe. Žížala vlezla Amadeovi do nosu a vyžrala z něj všechen poslední a velice polední zbyteček života. Mrtvý Mozart zemřelo.

"Hihihi," zasmál se lepý slepý mladý krásný vzácný a znovuzrozený hlemýžď. pak se v Amadeových notách vznesl do nebe, kde vystrkoval prdel na mraky. Tečka.

P.S.: A na všechny perverzní psychouše