pořád to samý

někdy je to pohoda

Těžká

až do rána sivýho pod obraz boží

je to přesně ten moment

kdy už i poslední otrlý člověk řekne

„mám dost“

čeho? nic jsi neviděl nic jsi neslyšel

a to už chceš balit

ty svý švestky?

smrdutým dechem zděluje smysl

života

svého by se nevzdal ani za Helenu

i když s velikým duchem a ještě větší grácií

rozhazuje nestrávené zbytky

životní moudrost

nazývá nadutost své osoby

odplivne

odklepne si žvaní co mu hrdlo stačí

poslouchám nezúčastněně

in dubio pro reo

na ruce vytetovaného ďábla

v duši jizvy po prohraných hádkách

kurva

a to čeká

že já mám ustláno v růžovém sadu?

počkej... není to tak na hovno

něco na tom musí být

nebo by aspoň mělo

došly mi lži

hodí na mě výherní pohled

za dve cigarety

odpotáci svou přítomnost do krajních mezí

je fakt dobrý být

nad ránem samaritánem