Myslím, že to je dobré takové , jaké to je. Rozvleklé popisování Nalimových duševních pochodů by bylo spíš na škodu, zbrzdilo by děj.A u tohoto typu povídky je děj to hlavní, o to šlo , ne ?
Dávám typ.
...tak pro včelu a nejen pro ni(ho?):
To už se Nalim prodíral křovím a hledal vhodné místo pro souboj. Ruka jej bolela ještě ze souboje s Lerakem. Špión jej nepříjemně zranil na levém předloktí. I tak byl div, že neskončil hůř. Provizorně si obvázal ránu cárem košile, bude ji teď moct používat tak maximálně jako štít. Dusot kopyt měl téměř za zády. Otočil se, aby si prohlédl muže, který jej stíhal. Opravdu, byl to Ašas. „Ho, hó, kohopak to tu máme? Snad ne sám mistr Nalim? Zamířil jsi své kroky příliš vysoko, teď za to zaplatíš,“ vzkřikl jezdec, vytahujíc meč. Nalim se postavil ke statnému stromu. Prohlížel si bedlivě okolí, jestli není na blízku ještě někdo jiný. Zvažoval své šance. Ve všech směrech se ukazovaly jako minimální a to i když Ašasovi nepřijde nikdo na pomoc. Měl se asi vydat k řece. Nebo do stepí. Ašas jako by četl jeho myšlenky pronesl: „Překvapil jsi mě, kdybys utíkal po řece, už teď by si ryby pochutnávaly na tvé mrtvole. Když tam nebylo ani náznaku po něčí přítomnosti došlo mi, že jediná cesta je průsmykem. Nevadí, nepochutnají si ryby, pochutnají si vlci. Já nejsem jako ti dva sedláci, co jsi potkal.“ Během řeči objížděl na koni okolo stromu. Nalim předstíral kulhání, když si předtím krví z předloktí si potřísnil nohavici. Právě došlapoval na zdánlivě poraněnou nohu, když najednou kůň vyrazil ku předu.. Rychle se svalil na záda, udělal kotrmelec kolem kmene a nakonec se pomocí rukou postavil opět na nohy. Trochu zakolísal, aby dodal svému předstíranému zranění na věrohodnosti. Ašas jist si svým vítězstvím udělal tu chybu, že seskočil na zem. Nalim dál kulhal, čekaje na svou příležitost. Kůň by mu opravdu hodně pomohl. Ašas se blížil opatrným krokem v jedné ruce meč, ve druhé dýku. Zkřížili čepele. Jejich boty vyrývaly do mechu a spadaného listí první znaky boje. Krouživé písmena vyčkávání i rázně krátké slabiky se smrtícím účinkem. Nalim šetřil své síly a spíše se jen bránil. Věděl, že času není na zbyt. Musí zmizet. Ašase jen tak nepřemůže, aspoň určitě ne v tomhle stavu. Už po kolikáté zakolísal. Ašas neostřehl ten úskok, když Nalim přidřepl a plnými hrstmi nabral rozkopanou hlínu. V zápětí ji hodil Ašasovi do očí. Starý trik, ale pořád fungující, podaří-li se nepřítele překvapit. Ašas kolem sebe začal mávat mečem a ustupovat dozadu z dosahu Nalimova meče. Toho ani nenapadlo dál napadat svého soupeře. Místo toho se vrhl ke koni, vyšvihl se do sedla a byl už hezkých pár metrů daleko, než Ašas pochopil, co se děje. Vzteky zařval a vrhl se za prchajícím. Pěší však neměl nejmenší šanci. Nalim zamířil po cestě nahoru k průsmyku. Podle všeho jeho soupeř všechny předhonil. Snad na cestě nikoho nepotká. Uháněl, nakolik si troufal koně pobízet. Musel co nejrychleji do průsmyku. Než se vydal na svou pouť, nachystal si na únikovou cestu několik pastí. Jednou z nich byla větší hromada kamení, zapřená slabým kmínkem. Stačilo zatáhnout za provaz uvázaný v prostřed kmínku a lavina mohla v poklidu zavalit úzký průjezd. Nic, co by se nedalo během několika hodin odstranit. Na druhou stranu to rovněž stačilo na bezpečný útěk. Téměř viděl do průsmyku, když se za zatáčkou vynořili dva zbrojnoši. Jeli směrem k průsmyku a Nalim je rychle doháněl. Než stihli zareagovat, rozťal jednomu z nich mečem trup od ramene až do půli zad. Druhý málem spadl, jak kolem něj tryskem projel. Hned, jak znovu získal rovnováhu, vyrazil za Nalimem. Ten zahnul do strany mezi stromy. S něčím podobným počítal, jen s tím rozdílem, že se měli blížit od města a ne aby na vojáky narazil až před průsmykem. Bude muset improvizovat, v listí měl ukryté čtyři kuše s nášlapným zařízením. Měl tudy běžet, zpomalit s jejich pomocí případné pronásledovatele, doběhnout ke kamenné lavině a ty neodbytné prostě zasypat. Bude lepší se toho vojáka zbavit mířenou střelou a tu lavinu v klidu nasměrovat, aby se náhodou nakonec ještě něco nezvoralo. Doběhl do míst, kde byly kuše. Voják se trochu opozdil. Zakopl tedy a natáhl se (po kolikáté už dnes?) do listí. Rukou nahmátl kuš. Voják přidal do běhu, aby jej zastihl ještě na zemi. Nalim se obrátil s nataženou kuší zamířil na toho nešťastníka a stiskl spoušť. Střela zasáhla ruku, trochu se vychýlila, takže nedokázala prorazit kroužkovou košili. Nalim se rychle překulil a pozvedl další kuši. Druhá střela už mířila přesně. Vysoká lesní tráva pohltila padající vojákovo tělo. Nalim si utřel pot z čela. Ještě se postarat o případné pronásledovatele. Pozorně zasypal průjezd, nasedl na koně a pomalu se vydal k Eliasrevu. V duchu si začal promýšlet únikovou cestu a pár pastí, kdyby mu Rada nechtěla zaplatit a namísto toho mu připravila nějaké „překvapení“. Povzdechl si: „Jó, život je věčný boj o přežití.“
END
PS: Uvažoval jsem o některých dalších povídkách s mistrem Nalimem, jen mám obavu, aby se moc neblížily k Zaklínači :*-)
Písmák