O nočních motýlech

Kolem kroužili noční motýli, takoví ti, co sedají za krk, naříznou kůži  a tenkým sosáčkem sají krev do svých bledavých průsvitných břich, která se pak barví do karmínova a jsou pak tak těžcí, že musí složit svá černavá křídla a slézt člověku po zádech, lezou mezi lopatkami, mají na to na nohách takové háčky, takže se drží dobře a ty křídla skládají tak podivně, na stranu, takže jimi občas člověka polechtají, a když se poškrábe na zádech, rozdrásá jim to napasené rudé břicho a rozmaže si svou natrávenou krev po zádech, motýl pak umře, ale vlastně když je noc a není nic vidět, není vidět ani ta smrt, takže to je jako by nebyla, což by bylo krásné, kdyby to platilo i pro člověka.

---