Vzpomínky na prodej

Je to báječný vynález. Však už bylo na čase. K čemu mi byly všechny ty nejchytřejší počítače a nejlepší zbraně? Teď konečně vymysleli něco užitečného.

Podívala se na lísteček, kde si naškrábala adresu. Souhlasila. Stála před nemoderním oprýskaným barákem, takovým tím co bývaly za starých časů. Za oknem byla vystavená cedulka hlásající:

Splňte si svůj sen! Společnost MEMORIES nabízí prožít cokoliv o čem sníte! Zaváděcí slevy!

Pokrčila rameny a vešla. Místnost vypadala spíš jako něčí provizorní  příbytek než kancelář. Přivítal ji mladík s uhrovitou tváří a vystouplým ohryzkem. Radostně jí třásl rukou a podlézavě se usmíval.

„Je to velmi jednoduché a přitom geniální.“ Začal vysvětlovat, když se posadili naproti sobě do tvrdých dřevěných židlí.

„Je to jako nahrát soubory do počítače, vyberte si jaké vzpomínky byste chtěla mít a během pár minut jsou vaše. Máme obrovskou nabídku.“

„No, vlastně jsem vždycky toužila po výletu do Afriky, na safari, vidět všechna ta zvířata, víte..“

„Není problém, mám tu jeden měsíční zájezd do srdce Afriky, je tam i trocha napětí, když vás ohrožoval lev, ale samozřejmě to dobře napadlo. Cena je velmi příznivá!“ Odkašlal si. „Jediné, co k tomu potřebujeme, je vymazat část vašich vzpomínek, aby se tam vešly tyto nové.“

„Jak moc vzpomínek?“

Začal složitě vysvětlovat proces získávání nových vzpomínek, nervózně sebou šil a zakloktával se.

„Takže?“

„Půl roku.“ Vylezlo z něj.

Půl roku? V hlavě se jí honily všechny vzpomínky, od těch prvních, ve kterých si hrála s bratrem na indiány, po lepší či horší zážitky ve škole, vzpomněla si na všechny hádky s rodiči a přítelem a následovné usmíření, na zkaženou svatbu, kdy uklouzla a její krásně bělostné šaty skončily zacákané bahnem…  Všechny vzpomínky, ať se sebehorší, postupem času vyvolávaly nostalgický úsměv. Ne, nedokáže se jich zbavit. Smazala by ty dny pracovní nebo školní rutiny… ale ty už si pro jejich nudnost a šedost nedokázala vybavit.

„Tak.. už jste se rozhodla?“ ptal se dychtivě mladík.

„Jo.“ Přikývla a zvedla se. „Koupím si zájezd do Afriky. Nashledanou.“ Odešla a nechala ho tam stát s nešťastným výrazem.

Závratný vynález, pomyslela si na cestě domů, ale do měsíce zkrachujou.