Zloděj

moje místo zabral

ten úplně cizí

večer mě budí jeho hlas

když usínám

přes den posedává

na mé židli

a já už se vedle něj

prostě nevejdu

a je ho čím dál víc

říká moje slova

říkám jeho slova

dívá se na mě

ze zrcadla

a předstírá

že jsem to já

a tak raději bloudím

ulicemi Žižkova

prolínám jejich řečí

a cítím kroky chodců

přilepené na asfaltu

je to lepší než

ten beztvarý boj

jen když je tma

a nad chodníkem

se probudí lampy

moje tělo vrhá

dva stíny