KORENY

Predem se omlouvam... neplati to o nikom jinem..))

Kořeny. Jsi mladý a chodíš s hlavou vztyčenou.. a jenom koruny stromů Tě zajímají. Jen ty a oblaka tedˇ význam mají.. ne podrost pod Tvou nohou. Jen koruny zelené a oblaka snad mohou Ti něco říci.. Proč vzdychat při měsíci balady bolestné ? Na to tedˇ casu není. Po slunci toužíš jen a po zeleni. Je přece Máj a lásky čas… Jsi mladý a necítíš kořeny, co k zemi poutají Tě. A vesele se snažíš přetrhat ty nítě stejně jak mladý smrk, co k obloze se zvedá a rodnou hroudou připoutat se nedá ještě tedˇ, když mladou silou vzkvétá, a jako prsteny si navléká svá léta na svůj kmen štíhlý až pod svoji kůru.. jen kupředu a hlavně pořád vzhůru.. a všecko, všecičko se daří… Však cesta alejí je brzy sešlapaná. A přílis brzy ta krásně vonná rána se ve večery při měsíčku změní.. A jeho svit pak dojde ocenění, když hlava vztyčená se trochu k zemi skloní. K té zemi, co rodnou hroudou voní, a pak i krok se obezřetným stává. Ne že by těžší byla snad Tvá hlava, ale ty kořeny těch štíhlých velikánů nejsou tak hluboko, jak zdálo se Ti k ránu a krok tak bezpečně už těžko cestu hledá. Je to snad minulost, co obelstit se nedá a nad povrchem cesty kořeny připomíná, že nedá se pít věčně jen ze sklenice vína, a že i voda, ta od pramenů chutná.. Snad je to osud, snad připomínka nutná, že z kořenů těch, co v chůzi tedˇTi brání jsi vyrostl. A přes všechna tvá přání se jednou k nim zas budeš muset vrátit.. A přece neboj se, nemusíš všechno ztratit.. Není to osud, co šije na Tě boudu.. Až jednou vrátíš se z těch oblak v rodnou hroudu věř, nový kořen čerpat bude sílu ze všech tvých snů a všechnu tvoji víru zas k oblakům vyšle jak raketu… A proto všechno věř.. Jen proto že jsme tu…

---