Anděl jménem dívka

možná trochu slaďák

prošla mým srdcem

jako podzimní vánek

moje srdce patřilo ji hned

nevážila si ho

zničila můj vysněnej svět

 

kus srdce vyrvala

pevně jej drtila a drtila

rozdrtila na prach

tělo bez srdce nehřeje

tělo bez srdce nežije

 

jako duch ve světě změn

čas se mi ztrácí

cítím se být ztracen

věřil jsem v nekonečno

na mém nebi je opět mračno

 

smích vytratil se z mé tváře

anděl bez křídel

hledá druhého u oltáře věrnosti

duše svázaná řetězem

teplá dlaň je mým snem

 

sleduju pohřeb srdcí

vytrácím se z domu

za studených nocí

sedím u hrobu toho svého

nemohu si vzpomenout na to magický jméno

 

slovo láska

nutí mé oči vlhnout

potřeba se do otevřené náruče vrhnout

slzy utvořily pramen

prostupují náhrobní kámen

 

krvácející srdce

duše sténá

ukrutná bolest

tělo omdlévá

tělo chladne

 

ze zimy však přišla jiskra

jemná, teplá, krásná

hrob pomalu praská

srdce z mrtvých vstává

zpátky do těla se dostává

 

hřejivý polibek, úsměv jemný

dny opět přestávají být temný

růže bez trnů

vrátila žár plamenům

její nádhera klopý můj zrak

 

andělská tvář

vlasy havraní

v jejích očích

vidím co příjde pak

ztracený anděl z nebe

 

opět můžu žít navždy

vzduch není mrazivej

každej den hřejivej

ruka v ruce

nejkrásnější pocit

nadpřirozená energie od překásnýho anděla

anděla jménem dívka 

 

 

 

---