Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

chodba

31. 01. 2005

577

Autor

radhek

Smrt má konkrétní rysy. Nepodléhej či spíše nepodlehni iluzi nekonečného vesmíru. Že nevidíš své tělo a možná uleháš v náruči ženy. Zbytek lidské charakterističnosti se rozplývá a můžeš se ocitnout sám v neznámém světě.Vytváříš nové bytosti, který nemá nic společného s Tebou a tím minulým, v kterém jsi byl opuštěný, tady jsi jenom sám. Spolu stojíme vedle sebe, je nám možná těsno, chodba je úzká, ale modrá jako nebe, nebe v našich srdcích. Jak se nepozorován, žádné oči se nás nesmí dotknout, aby nás nikdo neviděl, dostat. Třeba i bez Tebe, za levandulovým květem.Uložím se, nastoupím do vozíku pro každodenní nákupy. Obzvlášť ty sobotní nákupy, našim divákům z chodby, způsobují nemalé těžkosti. Jak nejrychleji autem projet halu se zbožím, někdo aby věděl, co vlastně chtějí koupit, a odjet se surovinami do příbytku. Moc mě mrzí a asi se Ti musím předem omluvit, co možná udělám a po čem toužím. Chci umřít. Jednou jsem se pozoroval, jak nakupuji. Překvapilo mě, že ten pán, chodí kolem regálu a stále se za sebou ohlíží. Málem to vypadalo, že ten pán, je asi duševně nemocný, je bezbranný a nedůvěřivý, hledá vlídné slovo a lidský humor. Moc se na sebe hněvám, že ten pán, nebyl nemocný. Už jak vkročil a objevil se, měl jsem se dívat a probudit v sobě příběh lásky, radovat se, že vidím nás, sebe.Ten pán se rozhlížel a pevným krokem batolete procházel vystavené zboží. Nešel nakupovat, hledal rudý květ. Levandulový květ, objevující se za ním, je to tak legrační, ale ta hra na schovávanou byla přinejmenším miloučká. K údivu všech přihlížejících, nakupujících z chodby, mému, vidím sám sebe, jak se ohlížím za svá záda. Abych můj květ objevil.