Doufám

Doufám, že tě zahlédnu, jak čekáš na zastávce tramvaje. Možná bude trochu poprchat a kapky studeného deště budou pomalu stékat po tvých heřmánkových vlasech. Ještě teď si pamatuji jejich vůni. Ještě teď- po takové době bych poznal vůni tvých vlasů. Doufám, že tě zahlédnu. Doufám, že tě uvidím alespoň na malý okamžik. Až pojedu čistě náhodou kolem budovy kde pracuješ. Až pojedu kolem naší kavárny. Až pojedu kolem tvého bytu. Nebo našeho? Ale to už je dávno… Vedle koho teď usínáš? A vedle koho se probouzíš? Je tak malicherné chytat se té malé naděje, že jsi sama…  Už ani nevím proč nejsme spolu. Možná kdybychom se sešli. Zjistili bychom, že to byl jenom jeden z těch velkejch omylů o kterých lidé s takovou oblibou mluví. Třeba bychom zjistili, že je to jen další omyl v tomhle bláznivým světě. A třeba bychom teď byli spolu…
Doufám, že tě zahlédnu až pojedu domů a ty opětuješ můj pohled. A já se budu tvářit, že v tom autě jedu sám…

---