Co jsem?

Co jsem?

Jsem žena?

A když, tak rozpolcená.

Jsem zvíře nebo rostlina?

Jsem vinná a také nevinná.

Jsem sama a přitom jsem stále mezi lidmi,

jsem konec a jsem počátek.

Jsem vůbec?

Jsem existence sama

a přesto nevím jestli žiju,

jsem smrt a přitom nezabiju.

Jsem špína na chodníku,

jsem nejčistší kus nebe.

Jsem žebrák a jsem taky snob co chodí s nosem nahoru,

jsem léčitel co léčí sám sebe, jsem zhoubný mor.

Jsem válka žijící v míru,

občas jsem bahno,

někdy voda v řece,

jsem všechno a nic,

jsem krev živočichů, míza rostlin a síla kamene.

Jsem bezejmenná nula co boří hranice konvenčnosti,

jsem ta co si myslí, že už je toho dosti.