Dávno

Vzpomínky mi dál teď táhnou hlavou,

vzpomínám na mládí, na smečku dravou,

co jen tak odběhla za lepším světem.

Bylo to v nás, nebo se pletem?

Pod nehty zabodnout špendlíků hroty,

krvavé rány snad zamáznu blátem,

mrzí mě nejvíce, žes ublížil ty,

jednou nás osud tvůj určitě zmate.

Za trním pospíchám na koni houpacím,

dychtivé pohledy nevinných očí,

ráda bych... však zpátky nikdy se nevracím,

nechci to tentokrát zas špatně skončit.

Niterné pocity protíná beznaděj, strach,

všechno už mění se, rozpadá v prach.

V popředí nevinné smutné mé duše,

vina je nevina, nahlas je tiše.

V lanoví človíček zoufale sténá,

bez tváře, pocitů, baže i jména.

Krásné jsou hvězdy, věčné a chladné,

za pár dní nezbydou naděje žádné.

Není zač Ti děkovat, Bože. Stejně neexistuješ....