Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHluší!
04. 02. 2005
2
0
1538
Autor
Azathe
Jsi?
Pohlazení křivek náhrobních,
Rozezvučelo se v na těla nádobách…
Po strništi břečťanu rozlil se sníh,
Rozetřel v plyn, tekutý prach…
Jak sametový byl mech,
Když svědil jak vzpomínka!
Dějiště na márách, v šesti-stech zdech,
Vyrážka, v očích sloup,
V nich prasklina malinká…
Hořké jak kapavka deště,
Jsou doufání podoby…
Rozčtvrcen na ohniště,
Zakopán v pohřebiště,
Pohlazen nadějí v životy další,
Děkuje pod hlínou,
Snad nejsme hluší…
Anatol_Irhem
22. 01. 2006
hodně ponuré.. ale svítí mi tam ta naděje na další žovoty..
líbí se mi jak jsi použila rým..
t
"Rozezvučelo se v na těla nádobách…" (?) někdy se bojím jen zeptat, abych nenarušila komorní symfonii, ale nechápu, přiznávám se zcela bez mučení
a kdybych měla vytrhnout, pak poslední dva verše, ale netroufám si, aby se tu něco nesesypalo
chlo_e: Prostě se to rozezvučelo v nádobách na těla. V rakvích. Chápeš? No to je jedno.
Navíc to není ""technická"" báseň, kde se oddělují jednotlivé verše, ale lyrika - pocitovka. Ta není psaná pro to, aby se posuzovala jako verše, ale jako pocit.
Děkuji oboum.
Aha. Tak pocitově se mi to nelíbí, abychom si mohli rozumět a byli na stejné vlně.
A mimochodem, pořád mi ten druhý verš nějak neštimuje (alespoň tvary). I když po vysvětlení je to jednoduché, že?