Crom s Tebou, Hvězdo 1620! Co jsi zač? Zdraví Tě Nalim "Uzbeg" Lidochaz, otec-zakladatel Conan Society.
Ještě žiješ? Ještě tvoříš? A jak to vlastně ve Tvé povídce s Nalimem dopadlo?
Jinak to, co jsem si přečetl, vypadá docela zajímavě (až na pár pravopisných chyb a stylistických nesrovnalostí - mám státnici z českého jazyka, takže vím, o co jde). Ale máš docela talent, tak v tom pokračuj!
Bodal ho z boku. ...a nemohl by trefit aortu? Nebo nějakou jinou tepnu? Přece jen je meč dost dlouhý.....
*: jde o to proniknout mezi žebry... a ve správným úhlu... což s dlouhým mečem není až tak snadný... no prostě se mi to furt nezdá no :-))
;...docela úzký meč ... ? :-) Žádný obouručák?
Hvězda, no pokud by to nebylo do srdce, můžeš mi věřit, že by sebou škubal podstatně dýl a hlavně by ještě slušnou chvíli kousal a drápal...
Jedině proseknutím krku by se možná dalo dosáhnout podobnýho účinku - hydrostatický šok tuším.
Ono bodat mezi žebry... a vůbec zepředu, je tak trochu hodně obtížné...
Sice nevím, jak bys pokračoval, ale klidně to udělej... chybí mi nějaká pointa
mno..... nezsáhl ho do srdce... toho vlkodlaka. Ten ještě chroptěl, těžce krvácel a škubal s sebou v mělčině řeky, zatímco Nalim se pokoušel neutopit.
Ta proměna... hold byl dost daleko na to aby poznal kdo to je na stromě. A přání je otcem myšlenky, jak známo :-).
Původně to měl být konec, ale nevím....
hň hň....není ta proměna dívky v babku podivná?
BTW: to musel bejt hodně šťastnej zásah, že se z boku trefil mezi žebry do srdce (jinak by nemohl hned na to umřít), ale zas je divný, že se po něm ohnal tlapama (při ráně do srdce přijde tak možná křeč)
ale jinak mlčím a čekám, co z toho bude dál...
Treba je Nelim kratkozraky :-)))
Jsem zvedava na tu jeji dceru...
..neměl jsem čas to po sobě číst, tak snad tam není moc chyb :-).
no boj s vlkodlakem bych viděl trochu drsněji (deformace z roku jako PJ) a vůbec jeho chování jinak... taky to lukostřílení bych upravil (čeho že je to mistr?), proč si třeba nepřijel blíž?
Ale už se sakra těším, co z toho bude dál...
Mas dobry styl, libi se mi to :-)))
Jsem zvedava, jak to dopadne!!!
Vlkodlak napůl zařval a napůl zabublal, když jeho tlama zmizela pod hladinou. V zápětí se mohutné tělo objevilo o kus blíže ke břehu. Vlkodlak znatelně kulhal, vykuckával vodu a s šílenstvím v očích se škrábal k Nalimovi. „Kruci, mít tak kopí,“ rozhlížel se rychle kolem po zarostlém břehu. „Ani kus dlouhého klacku tady není.“ S mečem v ruce vstoupil do řeky vstříc bestii. Vlkodlak to nečekal, než se stačil vztyčit a zaútočit svými obávanými drápy, byl Nalim u něj. Meč dvakrát poznamenal štětinatý krk krvavým písmem. Zažloutlé zuby cvakly naprázdno. Minuly jej jen tak tak v záplavě zářící vody, rozstřikované bojujícími těly. Kůň na břehu se vzpínal, pokoušeje se z posledních sil přetrhnout uzdu. Rodinka tetřevů, která měla kousek po proudu domov, prchala jen co rozpoznala bojující tvory. Byli již pár stovek metrů daleko a stále se dokola dýchavičným štěbetáním utvrzovali, že i jinde je krásně. Rovněž ryby daly přednost vlkovi, kterému se nepodařilo dostat na břeh a teď poklidně plul po řece. Všechna zvířata vyklizovala široké okolí. Jen sup na obloze se zájmem pozoroval probíhající boj.
Nalim držel v natažené ruce meč směřující proti vlkovi. Pomalu ustupoval k pevnějšímu břehu. Celou dobu se snažil držet proti proudu, aby vlkodlakovi ztížil případný útok. Levou paži mu zdobilo několik krvavých šrámů, jak se mu o ni otřely drápy. I protivník dostal několik víceméně náhodných ran. Šeď štětin se mísila s rudou krví, chybělo mu jedno ucho a větší část sebevědomí, které měl, když se na louce vrhal vpřed. Nalim kopal do hladiny aby zmátl protivníka stříkající vodou. Vlkodlak však najednou vyrazil vpřed. Mistr Nalim měl co dělat, aby se mu vyhnul. Útok mu vyrazil dýku z ruky a zanechal v ní krvavý šrám. Zvíře zařvalo jako smyslů zbavené. Tlapa nejen vyrazila dýku, ale prosvištěla v tak nešťastném úhlu, že dýka se do ní zarazila zůstala v ní trčet. Čepel projela skrz na skrz. Trčela z ní jako špendlík, kterým se připichují motýli. Nalim využil toho, že si ho vlkodlak na chvíli přestal všímat. Byl teď k němu bokem a tak ze všech sil vrazil meč mezi žebra. Rychle jej vytál zároveň v pokusu o úskok do bezpečí. Nebyl dost rychlý aby se dostal včas z dosahu tlap. Proletěl několik metrů nad hladinou. S hlasitým šplouchnutím skončil ve vodě, kde měl co dělat aby se neutopil. Naštěstí to bylo to poslední, co mu vlkodlak mohl ještě udělat. Padl do vody, tlamou dolů a už ji nevytáhl. Nalim vylezl zpátky na břeh. Zůstal tam chvíli ležet jen tak s rukama roztaženýma. Sup si nenápadně sedl na nedaleký strom.
Po chvíli se posadil. Kulhavě došel ke koni, pověsil se za sedlo, odvázal teď již se nebránícího se oře a vydali se proti proudu. Ráno tam přešli přes řeku po takovém hezkém mostě, bylo by škoda jej opět nevyužít. Musí se podívat, co se stalo s tou dívčinou, třeba trocha té vděčnosti...? :-). Po hodině se dokulhali k louce. Červená sukně tam dosud visela. Vydal se tedy k ní, aby ji ukonejšil. Když přišel blíže poznal, že dívka.... tedy... ehm.... ta osoba je stále pevně zaškráblá v kůře stromu. Teď si už nepřál být mladým nadějným doubkem. „Můžete slézt, už je to pryč. Nemusíte se bát.... stařenko.“ Babka si ho pořádně prohlédla a po chvíli opravdu slezla. „Čímpak se Ti jenom odměním, krásný panáčku?“ zasípala polohlasem. „Ále, to nic, to byla jen moje povinnost,“ odvětil Mistr Nalim obrácený již k další cestě. „Máte dceru?“ obrátil se přece jen zpátky. „Cože?“ nechápala babka. „No, ptám se, jestli máte dceru.“ „A to víš, že mám, dcerku čiperku, ta by Ti ty rány zavázala, nemusel by sis darmo ničit kazajku.“ „Možná to není špatný nápad. Bydlíte daleko?....“
Písmák