požehnanie

Mě to právě tou slovenštinou oslovilo...

Výlučné požehnání...? Pro někoho ano a pro někoho ne...? Je to tedy vůbec požehnání... není to selekce...?

vylucne pozehnanie? :) Ved to v tej pusti vysycha voda (pozehnanie) vdaka lucom slnka (pozehnaniu) ... Nie je to skor obraz premiery pozehnania? :)

také mám z dílka pocit, ze pozehnání je jen pro nekoho, zatímco jinému se nedostává, je doslova opomíjen... je to jakási vycitka - proto bych mozná dala jiny název, ale jinak pekne napsané... *

pratele mozna ze to je tou slovenstinou, nevim...ale me to neoslovilo

Liso: Ale, no tak… Vlastně… chceš-li, budeme tomu říkat tedy „přemíra požehnání“… ovšem v každém případě je poušť (a to nejenom pro mne) odjakživa spíš symbolem smrti… nežli krajinou nadmíru požehnanou… takže, nemáš tu pocit kotrmelce…?

Moja poznamka je skor provokacia! :) Ja sam som zvedavy ako nam to zvedavec vysvetli :) A pust je miesto meditacie, kam sa obcas mozno utiahnut pred svetom, nie? ;)

Liso: Chápu... a souhlasím :o))

A je to mozno obraz nasho srdca... Darmo dostava premieru tepla, darmo rieku vody, ked poda nie je zdrava! :)

Liso: Tomu nevěřím... není to vnucování... Bůh nikdy nikomu nemůže ublížit svou Láskou… (bylo by to přece kontraproduktivní!) je to jen (nekonečná) nabídka... Podíváš-li se (po světě), tak přece musíš nevidět, jak málo ji lidé skutečně využívají... (Sám za sebe se např. velmi stydím… i když se stále vroucněji snažím… tak jsem zcela evidentně velmi slabý, pokud jde využívání všech Jeho nabídek…)

Liso: Promiň... já jsem to tam nakonec překombinoval, takže správně je: ", tak přece musíš vidět, jak lidé málo...". (Původně jsem chtěl asi psát "nemůžeš nevidět"...)

Ďakujem za návštevu :) :) občas sa stáva, vlastne svet je tak zariadený, že niečo sa zmení a niekomu, niečomu sa začne dariť, inému - vďaka tomu istému - nie. Práve naopak. Je to osobné, o čom píšem, ale podstata napísaného je niečo podobné tomuto: Dnes som bola na vychádzke v lese, a na jednej vývesnej tabuli som si čítala, aké druhy vtákov v tom lese žijú. Žije tu aj jeden druh kane. Spomenula som si na jednu knihu, ktorá ma v detstve privádzala k slzám a úzkosti, kde sa tak rozprávkovo popisoval život zvierat a kaňa - to bolo v tej knihe - stelesnenie zla. Lebo večne ohrozovala chúdence nevinné vtáčatká. Chcela ich uloviť. O tom už sa v knihe nič nepísalo, ako trpí kaňa, ak sa nenaje, ako pohynú jej deti, ak nezahynú tie vtáčence, ktoré som ľutovala...

a ešte: aj v púšti sú rieky, ja tak viem (odpovedám na námietku) - určite v tedy, ak raz za čas zaprší (rieky sa tvoria v čase pľúští a zamračenej oblohy) a potom MOŽNO sú miesta (také mám v predstave, alebo som to videla na obrázku?), skalnatá suchá pôda, bez vlahy a kdesi v hlbinách tečie tenký prúd rieky zarytý do hĺbok lenže ak začne pražiť slnko, voda stúpa ako para dohora - a potom neskôr zalieva i tie úrodné oblasti, i púšť - už nie ako rieka, ale je to niečo, čo z rieky vzniklo, je požehnaním a má cenu tým, že rieka nezostala riekou, ale sa vyparila (vzdala sa niečoho, zomrela?)...

Synacek suhlasim! Ja som ani nemal na mysli vnucovanie... :)