Poprava

Šepot. Slyšel jsem šepot všude kolem sebe. Cítil jsem, jak se všechny pohledy upírají na mě, cítil jsem tu nenávist, kterou jsem byl obklopen. Čas se zpomalil a já jsem měl chvílemi dojem, jakoby se zastavil. Byly to poslední minuty mého života a já to věděl. V takové chvíli chcete o všem přemýšlet, ale nemůžete. Jednu myšlenka přeruší druhá a najednou se objeví další a další myšlenky. Nemůžete se na nic soustředit, o ničem přemýšlet. V hlavě se vám vyrojí vzpomínky z života, na které jste si nevzpomněli několik let. Do toho všeho musíte snášet posměšky, výkřiky a výsměchy, které jsou určené vám.
Má hlava byla položena na tvrdém dřevu a já jsem věděl, že stačí jedno seknutí sekerou a … zbytek jsem si ani nechtěl domyslet. Právě v tu chvíli jsem prožíval to, co jsem před chvílí popsal. Zbývalo pár vteřin, možná minut. Přestal jsem vnímat okolí, přestal jsem vnímat sám sebe. Slyšel jsem, jak mi krev proudí v žilách, jak mi bije srdce. Nic jiného jsem ani slyšet nechtěl. Přál jsem si, aby už uběhly ty nekonečné vteřiny a moje duše opustila tělo, ve kterém je uvězněna.
Tu jsem uslyšel odpočítávání. Vrátil jsem se do reality, vnímal jsem nekonečné výkřiky, viděl jsem to pohrdání mnou. Pak už jsem ucítil jen ledovou ocel dopadající na můj krk. Výkřiky utichly, nenávist pominula. Přišla smrt a já byl volný.

---