Bylo, nebylo...

při snové procházce s Měsícem nad hlavou
potkal jsem světýlko, bludičku prchavou
hvězdu na hladině, jiskřičku života
hlubině vzdorujíc temnotou mihotá

s odvahou rytíře, bez hany, bez bázně
k ní jsem se postavil, zapomněl na strázně
pár veršů zazpíval, temnotu rozehnal
hlubině pohrozil, hvězdičku rozesmál

zlákaný hladinou, mámivým odrazem
poklekám k hvězdičce s nevinným dotazem
nedbaje úšklebků hlubiny pod sebou
zda pro ni mohu být, zda mé ruce nezebou?

voda mi z dlaní pryč chladivě odtéká
odraz se rozplývá! hlubino odvěká
hladino houpavá, přestaňte s chichotem
byl jsem jí Cyranem či donem Quijotem?

možná se hvězdička na nebi zasměje
možná ji míjely bláznovy naděje
možná po rytíři nešťastně zavzlyká
daleko od ní že vodou se zalyká...