Pátá

Možná na mě myslí jedna z mých střevních Escherichií Coli žijících mi v colonu, co asi sním, na čem si ona pak taky pochutná, jestli jí třeba nepřivedu návštěvu, třebas nějakou tu amebu... a promiňte, je mi to neskutečně trapné, skoro směšné a hloupé, trošku nevychované, ale asi budu, panstvo, blinkat, dělá se mi špatně z toho, co nevidím a snad už nikdy ani neuvidím, z toho, co neznám a nikdy znát nebudu a samozřejmě z toho, co jsem neprožil a nikdy neprožiju. A zvracím střípky štěstí, které jednou zasáhnou každého z lidí, kteří mě neznají a znát nebudou. Možná jsem egoista a taky trochu schizofrenik a možná píšu velice často možná a třeba. A není mi zrovna nejlíp a do zpěvu, tak promiňte, už jsem se naučil říkat promiňte, ale asi to nebude dlouho trvat a já to zase zapomenu, jako jsem tomu zapomnění přispěl svou vůlí chtěného i nechtěného, nyní už těžko říct, co bylo dřív.

---