Motylek

Letí motýlek letí,

do sítě pavouk ho lapí.

Motýlek s osudem smířen,

myslí že již neokusí život s nektarem.

Nektar sladký je, jak láska kterou čiší,

on však hlavou dolu visí.

Náhle mu vše zhořkne.

Život mu utíká,

však on již přemýšlí,

o čem,

nad koncem svým

a o všem.

            „J“

Zavadil on o síť osudu (?)

Osudu bič začala do něj být,

on však ještě chce žít.

            „L“

Motýlek s osudem smířen,

chycen na síti leží vzhůru dnem.

Tykadélka mu dolu visí,

On však k měsíci vzhlíží.

Chladná záře měsíce na něj dopadá,

zle s ním to však vypadá.

Měsíc na něj smutně kouká

svými paprsky ho hladí, utěšuje,

on svůj život miluje,

rány osudu pro něj bolestivé jsou,

potýká se s katastrofou.

Cítí na sobě pavouka dech,

připadá si jak na ledových zdech.

On však osudem znaven,

zemře statečným bojem.

Vzdech z něj poslední vyšel,

miláček motýlek pošel.