Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepod okapem
Autor
Blay
prostě pod okapem...
Vidím to jako dnes, až téměř z toho vzlykám,
plechový okap, do květů v těle zrezlý,
vedoucí ze střechy dolů a přece do nikam,
do temných zákoutí, kde čerň se s šedí mazlí.
Vidím to jako dnes, až z toho téměř vzlykám.
Slyším to jako dnes ten hukot vody v rouře,
když déšť plakal proudy slz, na střechu měděnou,
vyzíval tělo mé k odvážné, rychlé vzpouře,
proti bolesti mozku, jež byla nechtěnou.
Slyším to jako dnes ten hukot vody v rouře.
Chutná to jako dnes ta krev tříhlavého tvora,
génia tichých nocí, těkavých luceren,
který žil pod okapem a čekal až mu shora,
déšť pošle sračky ptáků po pláči nuceném.
Chutná to jako dnes ta krev tříhlavého tvora.
Voní to jako dnes ta špína lidského kotce,
boty a ponožky, koš na prádlo a mor,
jak by to bylo kino se slevou pro důchodce,
v temnotě pod okapem jsem já a i ten tvor.
Voní to jako dnes ta špína lidského kotce.
Dotkl jsem se toho a ono je to dnes,
ve splaškách pokory si pýcha myje vousy
a krysy kolem ní čekají na přednes,
pohádky o hadovi, jenž tělem Zemi rdousí.
Dotkl jsem se toho a ono je to dnes.