podzimni duch

Je to neuvěřitelné, ale objevil jsem sám sebe. Jak se dívám do zrcadla a okouzlen svojí krásou, prohlížím si, zelený vítr se vznáší v mé přítomnosti, velice pečlivě nejzajímavější místa na vodní hladině. Otáčím hlavou a cítím jeho dotek, dívá se na mé tělo, ale přiblížit se blíže k srdci mu nedovolím. Snad ani nechci dále pozorovat moji sebedestrukci. Proto se rozhoduji. Přemýšlím. Kdo je v zrcadle, nikdo netuší, neví. Obrysy mlhoviny dopadají do průhledného polštáře, kde se promítají v noční záři. Sedím v koruně stromu, běžím vodou a rozkládám se v zemi. Chci odejít.