Bílá náruč

"Známe se?"

"Ano,známe se.Jsem váš terapeut."

"Aha.Já jsem Veronika.Veronika Procházková."

"Já vím."

"Proč sedíte na mé posteli?"

"Vadí vám to?"

"Ne.Vlastně mi to nevadí. Podal bys te mi..."

"Ano?"

"Eh,teda vlastně nic.Jste můj terapeut. Terapeut."

"Nechtěla jste,Veroniko,abych Vám podal tu knížku,co máte ve stole?"

"Co?"

"Myslím o elfech.Ty pohádky."

"To nejsou pohádky!"

"Uklidněte se.Prosím..Položte si hlavu zpátky na polštář.Nebo vás začne zase bolet."

"Dobře,dobře. Vy jste to asi nikdy nečetl že jo?!"

"To víte, že jsem to četl.Můžete mi říct kde pracujete?"

"To je nějakej test,toho co si pamatuju,nebo co?!Myslíš si že jsem blbá?!"

"Kde pracujete,Veroniko?"

"Dělám šéfku sekretariátu ministerstva financí."

"Neříkáte to moc nadšeně."

"Ještě aby...Samý číšla a...."

"A žádní elfové,moře a láska?"

"Hele co tady vůbec děláš,cvokaři?!Tohle je přece záchytka..!"

"Ne,to není záchytka. Tohle je jednotka intenzivní péče.Chybí vám elfové?"

"Chybí."

"Nemusíte se otáčet.Já mám slzy jistým způsobem rád.Chybím vám moře?"

"Miluju moře."

"Prosím, vemte si kapesník. A co láska?"

"Mám přítele."

"Jak jsem slyšel žádný Beren to není,že?"

"Cože?"

"Kdo si myslíte že vás z toho okna vyhodil,když jste byla opilá?"

-

"Bolí mě hlavo.Hrozně."

"Jste šťastná?"

"Ne.Upřímně,je mi na chcípnutí."

"Nechápu."

"Tak já ti to vysvětlím. Doma mám na vaně žiletky už pět let. V nočním stolku krabičku Rohypnolu. Nuselák jse přešla už kdoví kolikrát,jasný?!Znám tam každý blbý světlo,vím kde je vyšší a kde nižší plot. Chápeš?!"

"Ano."

"Bolí to,moc mě to bolí."

"Proč vám nepovolí ty popruhy?"

"Házela bych sebou."

"Aha."

"To na zádech to máte hrb?"

"Ano,je to genetická vada."

"Víš co,doktůrku?Myslela jsem si že si anděl.Ale andělé nesmí lhát a kouřit určitě taky viď?"

"Ne,to asi nesmí." usmál se.

"Je to tady hnusný,smrdí to tady nemocnicí a smrtí."

"Vy víte jak voní smrt,Veroniko?"

"Ne.Ale ta dezinfekce a bílý stěny..Moc mě bolí hlava,moc."

"Chtěla byste umřít?Teď?"

"Jo,to bych teda sakra chtěla. Bolí to jak kráva."

"Co byste změnila ve světě?"

"Dala bych mu míň bolesti a víc krásy."

"A co smrt?"

"Smrt může být krásná.Musí být."

"Už byste neměla pít."

"Neraď,jo?! Hele, neměly by ty přístroje pípat?"

"Nevím."

"Můžeš je prosím vypnout?Ten zvuk je hroznej.Slyšela bych to i přes tři zdi."

"To je účel."

"Cože? Počkej,proč sem běží ta sestřička?!"

"Nevím."

Sklonil se nad ní.

"Počkej,co blbneš.Myslíš si že když jsem trochu pila,tak si se mnou můžeš dělat co chceš?!Tak pojď blíž.

Krásně voníš."

"Tak voní smrt."

"Kam mě to neseš?!"

"Za elfy."

"Ta sestřička křičí!"

"Já vím. A nesundávej mi ten plášť!"

"Ty mě taky neposlou-Lhals!To sou křídla!"

"Ano."

"Kouřils!"

"Ano."

"Ježišikriste!"

"To ano."

Možná že se nesluší klít

když se někdo rozhodne odejít.

Stejně se vždycky kleje,co naděláš

Když někoho vynáší v náruči anděla.