Faustovo silenstvi

Nechte se vést pocity, ne chybějící formalností

Šílím z tvého pachu, z tvých pulsujících očí, bušení světel v hlavě, šílím v zahradě, šílím se stromem, chci trhat oblohu výkřiky slasti, neomezený, svobodný, silný, nemohu – tíží mě kosti, kůže, šílím z tvého potu, slaná jak polární moře, mrazivá. Šílím ve svém tanci šílenství, v šílených tmavých ulicích, šíleného zvráceného města a neznám Boha, protože ten se odvrátil. Zradil mě! Ne já jeho! On, on, on – nechal mě, chci se rvát – nemám s kým, jsem sám. Je to šílené, šílené, šílené, chci krev, pomstu, krev, vrať se, prosím – umírám, duše mi umírá. Proč?Jsi?To?Udělal? Šílím z temnoty, šílím z prostoru, šílím z touhy, ano! Šílím z touhy, vědět, znát. Chci to všechno. Dám za to všechno! Co chceš? Vem si to. K čertu s tebou Bože! Zas o jednu ovci míň! Chraň si svoje stádo, neboť já jsem již vypadl, z kolotoče tvého chtíče: ovládat, mít v moci, sám se ovládám, sám se mám, slyšíš! Popírám tě!! Popírám tebe i Satana, světlo i temnotu. Jsem jen já, já jsem dobro a já jsem zlo, jsem ČLOVĚK a tys mne nestvořil a Satan mne nezlákal, protože jsem si sám sobě Bohem i Satanem.

---