Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak se dělaj hvězdy
21. 02. 2005
2
7
2790
Autor
Aiscis
Čistej příběh nehodlám ho přikrášlovat, prostě to je tak jak to je. Nic víc nic míň.
Nebylo to ani tak ráno jako spíš večer, co se objevil ten kluk u mých dveří. Byl asi 170 cm vysokej, měl tmavé vlasy a hnědé oči. Stál před dveřma a povídá: "Ste pan Smith?" "Jo to jsem," povídám mu na to já. "Tak to je fajn," on na to. Pak mně asi hodinu povídal o tom, jak se dělá hvězda. Ne jako šoubyznysu, ale hvězda - prostě normální nova. Ten malej kluk, mně, astronomu. Co sem moh dělat, jasně že jsem ho vyrazil.
Další den se ale objevil znova. Ve stejných věcech, a zase to svý: "Ste pan Smith?" Zabouch sem mu před nosem. Pak ještě asi dvacetkrát. Po jednadvacáty mu povídám: "Já zavolám policii, jestli mě nenecháte na pokoji!" A po dvaadvacáty zas: "Ste pan Smith?" To už jsem nevydržel, psychicky jsem podlehl a vlepil mu jednu facku. A po třiadvacátý zas: "Ste pan Smith?" Nemohl jsem než ho prostě pustit dál.Sednul si na gauč a spustil: Jak se dělaj hvězdy. Chodil ke mě každej den. Bylo to zajímavý. Jmenoval se Petr Grey. Každej den jsme si povídali o tom, jak se dělaj hvězdy, a popíjeli jsme čaj. Petr se ale pomalu měnil. Tak jako by usychal. I jeho vlasy tak nějak mizely. Nikdy nic neřekl o tom odkud je a co dělá a tak, vždycky jenom jeho hvězdy. Dva roky jsme rozmlouvali o hvězdách. Já ho učil co jsou zač a on mě jak je stvořit.
18.2.2005 Petr nepřišel. Asi neměl čas.
Večer u mého domu zazvonila jedna paní a povídá: "Jste pan Smith?". A já na to: "To jsem," a ona: "Petr by s vámi chtěl mluvit, je v nemocnici." Zůstal jsem stát na místě neschopen pohybu, já si toho kluka tak trochu oblíbil. Sedl jsem do auta a jel do nemocnice. "Petr Grey je na pokoji 256," toliko jsem se dozvěděl od sestřičky. Našel jsem ho na lůžku, ležel a vypadal strašně. Jeho obličej, to byla pouze kůže na lebce, ani vlasy, ani nic. Podíval se na mě a povídá mi: "Ste pan Smith?" "To jsem," řek jsem mu se slzami v očích. "Povídejte mi jak se dělají hvězdy." A já povídal, a ještě desetkrát jsem tomu chlapci povídal, jak se dělají hvězdy. A my dva jsme udělali spoustu galaxií, než Petr odešel. A teď tu sedím a nemám nic na práci, nic než vám říct, jak se dělají hvězdy.
7 názorů
Je to roztomilé, jen bych možná preferovala spisovnou češtinu (ale to by podle tebe možná bylo "přikrášlování") ve vyprávění... v přímé řeči mi nevadí, tam naopak podle mne patří..:)
Zajímavý nápad, jen je škoda toho zmateného zpracování.
Jak zde již bylo zmíněno, byl mi podivný ten nevysvětlený zvrat, najednou, po třiadvacítce....:)
vpoho se omouvat nemusis protoze mi zaris :) tedy vetsina tvych dilek :D
já vím :-), taky jsem to párkrát popsala, jen jsem chtěla vědět, že jsem se mi to nezdá, promiň
tak jak je to napsane proste vzdycky je nekdo kdo je na tom fakt zle kdyz mu pomuzes tak ses na chvilku jeho hvezda tok jsem to myslel :)
jak se dělaj hvězdy? Chtěla bych to vědět, já že bych si jednu udělala. Mít hvězdu musí být fajn
Jo já jsem to vzal, ale jak jsem řekl je to jen pokus a trak to taky beru:-)) Dík za námitky já je vezmu pro příště k srdci...:-))
Trochu mi neni jasnej ostrej zvratmezi "po třiadvacátý" a "bylo to zajímavý". Druhá nejasnost se týká údivu pana Smithe, když viděl chlapce v nemocnici. Předpokládám, když k němu chodil každý den, že ho před hospitalizací viděl. Nicméně smysl chápu. Nenapsal jsi to tak, aby se mě dotknul hlouběji.
Dík nejde o to dotknout se hlouběji mimoto je to jen zkouška jsem orientován na jiný sloh:-))) Ale i tak dík. Nejasnosti chápu a souhlasím, ale prostě jsem to nemohl natahovat do 156, nebo tak a s tim údivem na nemocničním lůžku je to o něčem jiným....
Nedostal jsem asi avízo.
Jinak je to tvá věc. Já napsal, co si o tom myslim. Měl jsem za to, že když někdo chce hlubší kritiku, je ochoten na díle pracovat.