Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Světe div se!

26. 02. 2005

1438

Autor

Katalyzátor_Chaosu

Štráduju si to takhle po ulici...

Že se se mnou děje cosi podivného, jsem zjistil již nedlouho po tom co jsem odešel z hospody. Zastavil jsem se u lampy a když na ní dopadly první kapky metamorfovaného piva, hmota spodku lampy (patrně bakelit) a i sníh a asfalt pod ní, začali prskat a leptat se, takže z místa na lampě, které jsem pomočil nezbylo zhola nic. Přikládal jsem to účinku alkoholu, ale přišlo mi podivné mít zrovna v tuto denní dobu halušky z chlastu. Přešel jsem chodník a pomalu si to prošlapával v povlaku sněhu na silnici. Na obzoru vycházelo slunce a přesně ve středu jeho záře se na silnici objevil Karel. Připochodoval jsem k němu a on stále stál. Mírně se pohupoval v rytmu vloček. Nechtělo se mi nic říkat a tak jsem šel dál a Karel se připojil. Šel za mnou a pak se náhle zastavil a zděsil se. Mám prý úplně divnou strukturu. Je to prý dosti nepřirozené a kdesi cosi. Nevěnoval jsem mu moc pozornosti a za zády se mi ještě dlouho ozývalo jeho funění, než jsme dosáhli hranice slyšitelnosti. Když jsem došel ke skleněným dveřím, vytáhl jsem z kapsy chrastící klíče a odemkl jimi zamčený zámek. Dvakrát zarachotila klapka v zámku a dveře byly odemčeny. Přejel jsem rukou po skle a sklo podivně zavibrovalo. Přejel jsem znovu a uslyšel doplňující zvuk k vibraci. Když jsem projel rukou po skle na potřetí, zjistil jsem na jeho povrchu tři krátké škrábance. Mé nehty ryly do skla. Zkusil jsem to i na žulové schodiště a to se také poškrábalo. Rozeběhl jsem se proti sklu, které vyplňovalo mnou odemčené dveře a proletěl jsem skrze je s tříštivým randálem za zády. Ani škrábnutí. Na kůži. Úprkem jsem se hnal po schodišti na horu, odemkl dveře od bytu a doběhl k oknu, které jsem otevřel a vyskočil jsem z něj. Trochu to zabrnělo. Dopadal jsem na nohy a ty se zaryli do zmrzlé hlíny. Pro jistotu jsem to zkusil znovu a tentokrát jsem se zabořil ještě hlouběji. Po třetí jsem se řádně připravil a při dopadu mě nezabrzdila hlína a prolétl jsem dál. Ani tvrdá slupka Zemské kůry mě nezastavila a já se nořil hlouběji a hlouběji a hlouběji…

Gibby_Haines

28. 03. 2005

Dát tip

To znam, to znam. To je Radio 1 toho vola nade mnou, toho taky znam

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Světe div se!

Autor

Katalyzátor_Chaosu

Gibby_Haines

Sdílení