Dvě básně o vysoké peci

Vysoká pec č. 2

Vysoká peci sličná ochránkyně míru
šlechtično s hrdě vztyčenou hlavou
velrybo s žaludkem kde jiné světy plavou
ohnivý racku v letu za potravou

laškovná světice v cihlovém závoji
jméno při kterém se i bozi zachvějí
blýskavá noci kladiv, srpů, květů
hvězdná besídko nadoblačných světů
oltáři nových ocelových apoštolů
komíne z hlubin země do pekel
rudý prapore který rozestřel
marnivý soumrak nad oltáře světel
majáku v příkrovu příměstské šedi
kujný orle světla nad střechami z mědi
prorostlými blankytem a chlípnou zelení
zřídlo chtíče z něhož rudá láska pramení
jak krev, která trhá hrdlo holubici,
jak plamínky očí od záhrobních svící
mocná tryzno dýmajících mrtvol generálů
rozsápaných koster srdcí kůže svalů
tepoucí kalichu vší zpěvné hořkosti
prapore vítězství na dobytém předmostí
koruno z níž se line síla světu
ženo hledící z dáli na kometu
mořská panno zpívající stále znova
vroucí písně tóny zbrusu nová slova
magický kotli thesálských kouzelnic
úsvite rudý z planoucích vinic
z hořících kazatelen chrámů sklepů
dáváš nám pít anděli z číší světlometů
opojně rudé zvrhlé roztažené záře
pářící z škvíry mého

železného

kalamáře.