ZRCADLO, ZRCADLO

ZRCADLO, ZRCADLO…

Petr Ch. Dorazil

Nikdy jsem  to nedělal, ve své podstatě se mi to i příčilo, ale říká se, že hlad je nejlepší kuchař a tak jsem jednoho sychravého podzimního odpoledne otevřel Infoservis a nalistoval rubriku č. 402, Flirt - sex. Četl jsem tento časopis poměrně často a tudíž jsem moc dobře věděl, že si tam něco vyberu. Respektive

někoho, jen pro tento dnešní večer. Někoho, kdo ukojí mé dočasné choutky a nebude mi pak volat a posílat zprávy jak moc mě miluje.

Nabídka byla poměrně široká, ještě než jsem si začal vybírat, řekl jsem si, že zavolám na první inzerát, který mi padne do oka.

Třepaly se mi ruce, když jsem pomalu listoval na předposlední stránku. Tato rubrika je poslední dobou plná roztodivných fotografií polonahých dívek a žen, nebylo tedy možné ji přehlédnout.

”DARINA, NAŽHAVENÁ BLONDÝNA, K,O,A.”

Když první, tak první. Vzal jsem mobil a trochu i se strachem jsem vyťukával číslo z inzerátu. Zvedla to asi na třetí zazvonění.

-„Ano?“, ozvalo se na druhé straně poměrně líbivým, mladým hlasem.

-„Robert, ahoj“, řekl jsem a hlas se mi třepal jako při maturitě.

-„Ahoj“, odpověděla nadšeně, očividně ráda, že má kšeft.

-„Budeš mít dneska čas, tak kolem šesté?“, zeptal jsem se.

-„No…Jo, budu“. Snažila se vypadat zaměstnaně.

-„A můžeš za mnou přijet?“ Rozhodně jsem nechtěl jezdit někam na privát a nechat se tam třeba i okrást.

-„No, jo můžu a kam?“

Poměrně snadno jsem jí vysvětlil, kde mám kancelář a domluvili jsme se, že ji počkám před budovou. Slíbila, že v šest tam bude.

Uvařil jsem si kafe a šel se do koupelny zkontrolovat. Vše bylo v pořádku, ale přece jen jsem pro jistotu udělal pár tahů intimsprayem.Bylo čtvrt na sedm, kafe prázdné, popelník plný a ona nikde. Byl jsem nervózní jako stará panna, jak s oblibou říkával můj otec.Stál jsem u okna, třepající se rukou mačkal cigaretu a hypnotizoval prázdnou příjezdovou  cestu.

Něco málo po půl sedmé se mi rozzvonil telefon. Hovor z neznámého čísla.

Zvedl jsem to a uslyšel ten hlas z inzerátu.

-„No konečně“, řekl jsem si a šel jí naproti. Vůbec jsem nevěděl, jak vypadá a ani jsem netušil, co si mám představovat.

Ale to, co jsem pak uviděl, jsem si rozhodně nepředstavoval.

Stošedesát centimetrů a osmdesát kilo odporně zmalovaného masa. Nemohla mít víc než dvacet let.

´No ty vypadáš´, pomyslel jsem si. Byl to přesně ten typ ženy, která by se mi líbila tak po deseti pivech.

Poměrně nesměle jsme se pozdravili a vydali se na  místo činu.

Když jsme vešli dovnitř, opřela se o stůl a zeptala se, jestli si může zapálit.

Podal jsem jí popelník plný nervózních vajglů a přestože jsem měl za poslední hodinu v sobě asi sedm cigaret, zapálil jsem si taky. Chvilku se rozhlížela a po několika trapných větách na různá bezvýznamná témata  položila, v dané chvíli

docela zásadní, otázku.

-„Tak co? Bude něco nebo nebude nic?“

-„Tak proč jsi asi tady“, pomyslel jsem si a zavedl ji do kanceláře.

Sedl jsem si do křesla a čekal, co udělá. Sundala si bundu, blůzu a klekla si přede mě. Rozepnula mi košili a začala mě líbat na hrudi. Pak pokračovala níž a rozepnula mi opasek. Bylo zajímavé ji pozorovat ”při práci”. Když už jsem byl

jen v ponožkách, stoupla a sundala si kalhoty. Přišla jen tak, ”na ostro” a k mému částečnému zklamání na sobě neměla ani chlup. Pak vytáhla z kabelky kondom, strčila si ho do pusy a tak mi ho i nasadila. Zajímalo by mě, kolik banánu rozkousala, než se to naučila. Tuto část sexu měla očividně ráda, přestože ji vůbec nezvládala.

”Děláš to moc rychle, holka, takhle to nepůjde,” pomyslel jsem si a povalil ji na zem. Připadal jsem si jak pedofil, když jsem spatřil její holé ženství a přestože jsem byl jen napůl žerdi jsem do ní vnikl. Zvedla nohy a opřela je o mé ramena. Začal jsem dělat potřebné pohyby a snad až teď si uvědomil, jak jsou vlastně směšné.

Když mě po chvíli začaly bolet ruce, doslova jsem z ní slezl a lehl si na zem, na záda. Dřepla si nade mě a teď ty směšné pohyby dělala ona. Nadměrné množství tuků na jejím pozadí s mlaskavou nechutností plácalo o mé tělo.

Tak takhle to taky nepůjde.

Naznačil jsem jí, ať toho nechá a přesunuli jsme se na postel.

Lehla si jen na okraj a doslova mě vybízela k práci jazykem. Sklonil jsem se blíž a zhrozil se. Vždyť ty máš větší strniště než já, jen trošku níž.

-„Ne, to nesmíš…..“ přerušovaně vzdychala. Proč bych nemohl?! Vždyť si to platím, tak ať to stojí za to.

Tohle byla zřejmě její citlivá oblast, doslova křičela blahem. Což se bohužel nedalo říct o mě. Za pár minut jsem toho nechal a s mírně poškrábaným obličejem se narovnal. Chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou a rozhodně ne kvůli penězům.

Po několika desítkách směšným pohybů jsem poprvé v životě předstíral vyvrcholení. Je to strašně zvláštní pocit, snažit se o něco, co si nakonec jen zahraju.

Když poznala, že je to z mé strany asi všechno, udělala, pro mě nepochopitelné, vítězné gesto a začala se oblékat.

Pak si klekla před zrcadlo, opřené o zeď a ptala se ho, kdo je na světě nejkrásnější.

Čekal jsem, kdy to zrcadlo místo odpovědi praskne, nicméně nestalo se nic.

Nakonec si odpověděla sama i když s mým těžkým nesouhlasem.

-„Dáš mi penízky?“

Po sexu už jsem slyšel spoustu zajímavých vět, ale tahle byla nejabsurdnější.Napadlo mě, co by asi dělala, kdybych  řekl, že jí nic nedám, protože to stálo za hovno.

Místo toho jsem se však zeptal kolik chce a hrál si na slušného a spokojeného zákazníka.

Řekla si o dvanáct stovek, poděkovala a odešla.

Sotva jsem za ní zamkl, napadlo mě, že mě by to zrcadlo teoreticky odpovědět mohlo, respektive ta láhev Ferneta za ním.

Byl jsem teď adept na pořádnou nefalšovanou opici.

-„Kašlu na Fernet, zajdu si na pivo“, řekl jsem si a šel jsem se z tohoto strašného zážitku vypít.

Téhle slečně už určitě nikdy nezavolám.

V sobotu  na to jsem na jedné chatce za městem slavil narozeniny a už tam mě napadlo, že bych si měl dát nějaký fajn dárek. Vždyť jsem si koupil jen hodinky.

Svěřil jsem se kamarádce se svým otřesným zážitkem a k mému překvapení reagovala vcelku kladně. Nic mi nevyčítala, jako že co jsem to za člověka, když si platím holky nebo vlastně holku nebo tak něco a  místo toho se mě zeptala jaká byla a

jestli ona byla lepší, když jsme spolu kdysi chodili.

Byla jsi lepší, nesrovnatelně lepší. Koneckonců každá, kterou jsem za svůj život měl byla lepší než ten zmalovaný meloun ze čtvrtka.

V pondělí jsem opět otevřel Infoservis a nalistoval stejnou rubriku. Naráz se mi zdálo, že je těch inzerátů mnohem víc než minule.

MLADÁ, ALE ZKUŠENÁ. KLASIKA, O, A, ESKORT.

Tak to zkusíme. Zvedla to po chvíli a rozhovor byl téměř stejný jako posledně. Když jsem jí řekl, kam má přijet, odpověděla, že tam byla minulý týden.

-„Boha jeho! To jsi zase ty?! Kolik tam těch inzerátů máš?!“

-„No, dost…,“ zasmála se a mě došlo, že výběr nebude až tak velký, jak to na první pohled vypadá.

Musel jsem zvolit něco, kde bude od počátku  jisté, že se nedovolám té tlusté žabě z minulého týdne.

NENASYTNÁ DRAČICE, BLOND, 38, SM, PISS, KLASIKA.

Tak tohle určitě nebude ona. Starší ženy mi zkřížily život už na střední škole.

“Enjoy oldies!”, pomyslel jsem si.  Ty první dvě praktiky si odpustíme a uvidíme, co z toho bude.

Již poněkud klidnější než minule vytáčím číslo z inzerátu. Zvoní, zvoní, ale nikdo to nebere.

Sakra. Budu muset najít něco jiného. Než jsem ale přišel zpátky ke stolu, jednou mi zazvonil telefon.

Displej hlásil jeden zmeškaný hovor.

Bylo to číslo, které jsem před chvílí volal. Mačkám zelené tlačítko a po dvou zazvoněních se mi nádherný ženský hlas s přízvukem odněkud ze severu omlouval za předchozí nepřítomnost.

Nejkrásnější na tom bylo, že mi vykala.

-„Budete mít dneska čas, tak kolem šesté?“ Ta věta už mi přijde docela opotřebovaná.

-„Určitě,“ odpověděla pohotově. Pochopil jsem, že si na nic nehraje, což bylo obrovské plus v její prospěch.

-„A můžete za mnou přijet?“

-„Jo tak vy chcete eskortík,“ řekla pobaveně, „a neznáme se odněkud, váš hlas mi přijde povědomý.“

-„Myslím, že ne,“ odpověděl jsem, ikdyž jsem si tím byl zcela jist.

-„A kam by to bylo?“ Mluvila tak klidně, zřetelně, veškerá nervozita ze mě ihned spadla.

S takovým vyjadřováním by mohla dělat policejního vyjednavače.

Vysvětlil jsem jí, kde mě najde a ona byla mým požadavkem poněkud zaskočena.

-„To mám přijet do kanceláře?!“ Jakoby tomu ani nechtěla věřit.

-„Proč ne.“ Připadal jsem si jak uchyl, když jsem to říkal.

-„A máte ji alespoň vybavenou?“

-„Jasně,“ řekl jsem, ikdyž jsem absolutně netušil, co si může žena s takovým

inzerátem pod slovy ”vybavená kancelář” představovat. Mučírnu tady opravdu nemám, ale postel tu je. Snad to bude stačit.

Teď už jsem nebyl ani zvědavý, ani nervózní. Teď už jsem se těšil.

Čtvrt hodiny před šestou mi znovu zavolala.

-„Platí ta naše schůzka?“, zeptala se.

-„Jasně,“ odpověděl jsem.

-„Fajn, tak my už jsme skoro tam, ještě tak čtvrt hodinky,jo?“

-„Jasně“” řekl jsem a zavěsil. A v tu chvíli mi došlo, co řekla.

“My”,?! Kdo je to “my”? To si s sebou veze ještě jinou? Nebo nějakou gorilu, co mi bude stát za zadkem?! To snad ne!

Sotva jsem dokouřil poslední “předstykovou” cigaretu ozvalo se něžné zaklepání na dveře.

Otvíral jsem je s výrazem dítěte rozbalujícího vánoční dárek.

A pak mi spadla brada. Tak krásnou ženskou vletech jsem už dlouho neviděl.

-„Ahoj“, pozdravila a vešla dovnitř.

-„Ahoj“, odpověděl jsem a nepřestával na ni zírat.

Mladý, slušně vypadající muž vešel za ní. Obával jsem se, že tady zůstane. Musel jsem ho nějak zbavit, zřejmě přišel jen zkontrolovat, zda-li je vše v pořádku.

-„Můžete si to tady prohlédnout, nikdo jiný tady není.“

-„To bych tu byl týden, než bych to celé prošel,“ odpověděl ten muž očividně zaskočen rozlohou prodejny. Přecejen 1500m2 není žádný pokojíček. Pak vyšel ven a já za ním zamkl.

-„Já jsem Veronika,“ řekla a podala mi ruku jako na obchodní schůzce.

-„Dan, ahoj,“ odpověděl jsem, tentokrát už pravdivě a vedl ji do kanceláře.

-„Musíme si ujasnit určitá pravidla,“ řekla, sotva vešla dovnitř, „budeš chtít půl hodiny nebo celou? Platí se dopředu, víš a ještě budu potřebovat čtyři stovky na taxíka, protože ten je taky na tvoje triko.“

Za takovou ženskou bych dal klidně i milión, kdybych ho měl. Nicméně jsem byl pohledem na ni tak nadržený, že jsem zvolil jen půl hodinky.

Vyplázl jsem čtrnáctset s lehkostí milionáře platícího pětitisícovkou půlku chleba někde v supermarketu.

Vzala si je, poděkovala a odnesla je tomu muži, který stále ještě čekal přede dveřmi.

-„Já ti potom zavolám,“ řekla mu a mě se ulevilo, že její ochránce odejde.

Zavřeli jsme se v kanceláři a já si sedl na postel, plný očekávání.Pomalu si sundala košili a sukni. Měla nádherné tělo, chtěl jsem se na ni hned vrhnout a už ji nikdy nepustit.

-„Svlékneš se taky?“, zeptala se pak.

Pousmál jsem se a sundal si svetr a tričko.

-„Jé, ty se holíš?“  Očividně byla překvapena strništěm na mé hrudi. Úplně jsem zapomněl, že jsem se oholil  kvůli maškarnímu převleku na svých narozeninách.

Nepřipadlo mi teď ale důležité, jí to vysvětlovat. Neříkal jsem nic.

-„Já taky, podívej,“ řekla a s úsměvem na mě vyboulila svá krásná ňadra. „A nejenom tady.“

Ani na tohle se nedalo nic říct.

-„Ty toho teda moc nenamluvíš,“ povzdychla si, když jsem opět mlčel. Nebyl jsem totiž schopen jakékoliv konverzace. Byl jsem z ní úplně mimo.Pak mi rozepnula opasek a sundala kalhoty i se slipami.

-„Ale tady už se neholíš,“ řekla, když se podívala na můj penis hrdě mířící vysoko do nebe a já si uvědomil, že bych o sebe měl asi více pečovat.

Kondom mi nasadila daleko zručněji a rajcovněji, než má špatná zkušenost z minulého týdne a započala s činností, která mě donutila křečovitě se chytit okraje postele a pevně zatnout zuby.

Jakoby přesně věděla, co to se mnou dělá, těsně před tím, než mohlo být po všem, toho nechala a povalila mě na postel.

Obkročmo se na mě posadila a znovu mi tak ukázala své nádherné tělo.

Položil jsem ruce na její velká prsa, rozhodnut je už nikdy nepustit, ale ona mě chytla za zápěstí  a hodně dominantně mi obě ruce přetlačila za hlavu.

“A sakra, SM, už je to tady,” pomyslel jsem si.

Když však viděla, že na to nereaguji nijak kladně, zase mé ruce pustila a podívala se mi do očí tak zvláštně, jakoby chtěla říct něco strašně osobního, něco, co už by bylo napořád. Naše pohledy se střetly a jen pár vteřin, které mi však připadaly nekonečně dlouhé bylo ticho a nedělo se nic.

Pak v ní ale zřejmě zvítězila profesionalita a započala s pohyby, které už mi nepřipadaly směšné, ale neskutečně krásné.

Vychutnával jsem každičký milimetr posunu jejího těla a cítil se jako v ráji.Musel jsem jí tu nádheru nějak oplatit. Položil jsem ji přes okraj postele a klekl si před ni. Když jsem se sklonil blíž, ucítil jsem nepopsatelnou vůni, která mě zbavila smyslů.

Téměř jako šílený jsem zabořil  jazyk hluboko do ní a dělal to nejlepší, co mě život a ty strašně barevné časopisy schované kdysi dávno pod postelí, naučily.

Nohama mi pevně sevřela hlavu a prsty si třela své vztyčené bradavky velké jako vršek od centrofixu.

Tak hlasitý orgasmus jsem ještě nezažil… Bylo strašně vzrušující poslouchat jak sténá a dýchá, jakoby právě doběhla maraton.

-„Ty jo…“ vzdychala, „tak to bylo něco…Uf.. Ty jseš teda ďábel. A pěkně zkušenej.“

Jsou věci, které tak nějak potěší z úst prodejné ženy.

Chvíli jsem nevěděl, co dál dělat. Zaplatil jsem si přece půl hodiny a neuběhlo ještě ani patnáct  minut.

Narovnal jsem se a měl celou její krásu před sebou. Položila mi nohy na ramena a chytla mě za zadek. Po letmém doteku našich přirození ruce pevně stáhla a já tak do ní vnikl snad i s nohama.

To pro mě byla jasná výzva k pokračování těchto nádherných chvil. Na nic jsem nečekal  a se vzrušením pozoroval jak v ní mizím.

Zanedlouho se ale posadila a pevně mě stiskla u kořene. Nechápal jsem, co se děje. Podíval jsem se a zjistil, že nedrží ani tak mě, jako ten prasklý kondom na mém penisu.

-„Ty jo,“ podivila se, „tak to se nikomu nepovedlo dobře tak půl roku.“

“No, to víš, já jsem byl vždycky jiný než ostatní děti,” pomyslel jsem si.

Když mi nasadila nový, lehl jsem si na ni a ještě než jsem začal cokoliv dělat, podívala se mi do očí a  řekla:   

-„Jestli chceš,tak to pak sundáme a můžeš mě postříkat.“

Hmm. Zajímavá nabídka.

Když jsem po asi deseti minutách pocítil, že to na mě opět jde, na chvíli jsem přestal a ona navrhla polohu zezadu.

Dlouhá jizva na zádech neubírala ani zbla na její vyjímečnosti.

Vychutnával jsem každý její i svůj pohyb, když tu se zničehonic zeptala, kolik je hodin.

Odpověděl jsem a ona řekla, že bych měl pomalu myslet na sebe. Otočila se.

-„Tak jak to chceš?“

Dva cukry a bez mlíka!Tu větu nesnáším.

Nicméně čas vymezený pro tuto krásnou chvíli se opravdu neúprosně zkrátil a nezbylo než to zakončit minimálně stejně nádherně, jako to doposud probíhalo.

Placené ženy mají jednu velkou výhodu. Můžete zkusit vše, na co by jste u své přítelkyně normálně nenašli odvahu nebo prostě nemohli.

Takže s chutí do toho!

Sakra, ale jak si tak nějak slušně říct o to, co mi navrhla. Normálně mi nedělá problémy mluvit, ale teď  jsem byl vážně v koncích. Za nic na světě jsem nemohl přijít na to správné slovo.

Cítil jsem se jako výherní automat. Třešně. Ne to ne. Citrony. To taky ne. Melouny. Sakra, no tak!!!!

-„Rukou!!!“ Vypadlo to ze mě jako zaskočená pecka.

Asi to tak nějak čekala, protože mezitím, co se mi hlavou honily třešně a melouny, už si klekala přede mne.

-„Tak to sundáme, ne?“ Ani nečekala, až odpovím a rovnou to udělala.Pevně mě uchopila, svými ňadry se natlačila co nejblíž a dělala to líp, než já sám. Bylo to nádherné, rty jsem měl rozkoší rozkousané jako nenapravitelný sázkař, čekající u teletextu na výsledky odpoledních utkání.

A za chvíli to přišlo. Chtěl jsem to zadržet co nejdéle a vychutnávat její um, ale jsou věci, které jsou prostě silnější, než já.Zaklonil jsem hlavu a nechal průchod všemu, co ve mně bylo.

Vzdychala, jako by ji to vzrušovalo stejně jako mě.

-„Teda, ale to byl výstřik. Přímo ďábelský!“ Mluvila, jako by z toho měla radost.

Snad až po pěti minutách jsem se trošku vzpamatoval a podíval se na ni.

Vypadala jako bílá paní.

-„Máš tady nějaký ručník?“ , zeptala se a já, ačkoliv se mi ale vůbec nechtělo vstávat, jsem musel projít celou kancelář, abych jí vyhověl. Byl jsem naráz tak nějak těžší, celé mé tělo jakoby vážilo stokrát víc než normálně, téměř jsem nemohl hýbat nohama.

-„Víš, já si normálně nenechávám stříkat na obličej, ale tohle bylo něco.“

Jo, pomyslel jsem si, to bylo pět týdnů poctivého shromažďování.

Pak se mě zeptala, kde se může umýt a odešla určeným směrem.

Na chvíli jsem zůstal v kanceláři sám. Svalil jsem se na postel, neschopný pohybu. Když se něco dělá jen jednou za čas, tak je to pak opravdu nářez…

Rozhlédl jsem se po místnosti a zkoumal, které z těch svršků tady všude kolem jsou moje.

-„To jsi mi měl ale říct, že ti tady neteče teplá voda,“ řekla, když se vrátila.

-„Neteče tu teplá voda,“ řekl jsem poněkud opožděně a znělo to, jako poslední věta před smrtí.

-„Jsem  myslela, že zmrznu, když jsem to na sebe chvístla.“

-„Jsou i horší věci,“ řekl jsem, i když  jsem netušil, co tím vlastně myslím.

Bylo krásné ji pozorovat, jak sbírá své věci ze země a začíná se oblékat.A pak to přišlo.

Není úspěch, který by nebyl převálcován dvojnásobným neúspěchem.

Klekla si.

-„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejkrásnější.“

BOHA JEHO!!!!!!!!!!!!!

To jsou všechny tak trefené?!

Naštěstí nečekala na odpověď a na rozdíl od své předchůdkyně si sama neodpověděla, jen si přičísla vlasy a pak vstala. Zvedla telefon a ptala se svého ochránce, kde je.

-„Objednej mi něco s rýží, za chvíli jsem tam.“

To byla poslední věta, kterou jsem od ní tohoto krásného večera slyšel. Sotva jsem za ní zamkl, unaveně jsem si sedl na postel.

Tak to byl dáreček, pomyslel jsem si. To chce pár piv, teda jestli do té hospody vůbec dojdu, jsem tak nějak bez sil...

Přesně týden na to jsem se po práci stavil na pivko. A jak jsme tak s klukama seděli a bavili se, přišla řeč i na prodejné holky. Podělil jsem se se svou zkušeností, tedy s tou dobrou i s tou špatnou. Kluci mi naslouchali jako na Novoročním projevu prezidenta a já se přistihl při myšlence, že by to chtělo

zopakovat. Ale ne, zakazoval jsem sám sobě, nevydělávám zase tolik, abych mohl každý týden dávat patnáctset jen tak do vzduchu. Byla to bezesporu ušlechtilá

myšlenka, ale po sedmém pivu jsem byl nejbohatší na světě.

-„Ríšo, já zaplatím“, křičel jsem na celou hospodu a z kapsy tahal tlustou peněženku.

-„Kurva, kam bys chodil, vždyť je deset hodin?!“

-„Já jdu ráno do práce,“ řekl jsem omluvným tónem, i když mi bylo jasné, že mi to stejně nikdo nevěří.

Samozřejmě, že jsem nejel domů, ale do kanceláře. Pocestě jsem koupil Infoservis a doufal, že najdu, co hledám.

NENASYTNÁ DRAČICE... Super, řekl jsem si a vytáčel číslo z inzerátu.

"Volaný účastník není dostupný". Tuhle hlášku vážně nesnáším. Sakra, co teď?Zkusím jiné inzeráty, třeba jich má víc, stejně jako ta neschopná hrůza, které jsem se dovolal před čtrnácti dny.

Snad až na desátý pokus jsem na druhé straně telefonu uslyšel známý hlas.

-„Veroniko? Jsi to ty?“

-„No, jsem a kdo jsi ty?“

Bingo!!!!!!

-„Daniel, ahoj.“

-„Ahoj, Dane,“ řekla téměř nadšeně, „já jsem myslela, že mi už nikdy nezavoláš.“

No, to já taky, pomyslel jsem si.

Domluvili jsme se rychle a slíbila, že do půl hodinky bude u mě, přestože měla zrovna jet za někým jiným. Uvařil jsem si kafe a před zrcadlem si zkoušel, jak budu vypadat co nejstřízlivěji. No, tady už nic nepomůže...   Skutečně pak neuplynulo ani těch třicet minut a mohl jsem opět spatřit její krásu, tentokrát pro změnu v černé kůži.

No super, tak teď dostanu do držky a jedem zase domů.

Udivilo mě, že přijela sama, bez gorily.

-„Bodyguarda dneska nemáš?“ zeptal jsem se.

-„Na co, vždyť už vím, že tady je to v pohodě.“

Sedl jsem si do křesla, abych dopil své kafe, ona si sedla na postel a dobře tak dvacet minut jsme si jen povídali. Respektive, ona povídala, proč dělá tuhle práci a jak je to všechno na hovno, když stát nepřispěje na rozvedenou  matku se třemi dětmi tolik, kolik by měl a tak dál... Samozřejmě mi to nedalo, abych se

nezeptal, jestli děti vědí, odkud maminka nosí domů peníze.

-„Blázníš?! Oni si myslí, že jezdím dělat tady do hospody.“

-„A to se nebojíš, že se tam přijdou podívat?“

-„Nebojím, já nejsem se Zlína, víš? A můj nejstarší syn má teprve 18, takže sem určitě jen tak nepojede. A přestaňme už jen tak povídat, pojď za mnou,“ řekla a natáhla ke mě ruku.

Vstal jsem z křesla a šel za ní. Měl jsem zvláštní pocit. Bylo to tak nějak jiné, než poprvé. Nechtěla peníze dopředu, nediktovala mi žádná pravidla, sama mi připadala uvolněnější, klidnější, jakoby snad byla i ráda, že je tady. A jakoby mi četla myšlenky řekla :

-„Víš, jsem ráda, že jsi zavolal. Měla jsem zrovna jet do Otrokovic za jedním chlapem, ale já ho tak nesnáším, to je takový debil, on si mě chce přivlastnit, víš, pořád mi volá, jak mě miluje, nabídl mi byt a že nebudu muset ani pracovat,

hlavně když toho nechám a budu s ním a přitom sám není ani rozvedený. To přece nejde, já mu na to skočím, on si to za týden rozmyslí a co já? Zůstanu bez práce někde na ulici. Kdepak, ještě tak rok to budu dělat, koupím si auto, novou stěnu do obýváku, novou sedačku, pak půjdu zpátky někde do obchodu a polibte mi prdel všichni.

Ale za tebou jezdím ráda, ty jsi takový jiný, takový... Dlouho ke mě nebyl nikdo tak ohleduplný, víš? Všichni jen hledí jak se rychle vysypat, každý mě bere jen jako kus masa, ale tobě nezáleží jen na sobě a to je strašně krásné. Tvoje přítelkyně tě musí mít určitě strašně moc ráda.“

Pousmál jsem se.

-„Kdybych někoho takového měl, tak bych ti nikdy nezavolal.“

Trošku ji to zarazilo, ale svlékat mě nepřestala. Pak se na mě vrhla, jakoby to neměla už měsíce.

Tohle už ale nebyl sex, tohle bylo milování. Bylo to strašně krásné, úplně jsem přestal vnímat čas a všechno kolem a věnoval se jen jí. Byl jsem přesvědčen o nekonečnosti těchto chvil, naráz jsem věřil ve věčnost.

Bohužel ale marně.

Když za půl hodiny rozdýchávala třetí orgasmus a pronášela ke mně spoustu pochvalných vět, podívala se na hodinky.

-„Je čas,“ řekla a navedla mě, abych si sedl na okraj postele.

Klekla si přede mě na zem a bylo zcela zřejmé, co bude dál.

-„A já teď něco udělám,“ řekla téměř nadšeně. „Ber to jako úlet.“

Zpozorněl jsem a čekal, co udělá.

-„Nebo za odměnu,“ dodala ještě.

Sundala mi kondom a vzala mě do pusy jen tak.

No super, pomyslel jsem si, snad ze mě ráno nebude nic kapat.

Sakra, ale bez gumy je to vážně lepší, člověk je takový..... takový citlivější, všechno je naráz hezčí a příjemnější a snad právě proto jsem jí během několika vteřin dal spolykat všechno, co ve mě bylo. Slastně u toho mručela, jakoby by jí

to snad doopravdy chutnalo a když se potom narovnala a utřela si pusu, podívala se mi do očí tak strašně vážně, jakoby..... Jakoby mě chtěla líbat. Věděla však, že nesmí a tak mě políbila jen na tvář, za to ale několikrát.

Byl jsem z toho všeho tak nějak mimo, málem jsem jí zapomněl dát peníze. Hlavou mi běhalo milión všelijakých myšlenek, všechny ale na stejné téma: ONA.

Pořád jsem se na ni díval a ještě když už dávno odešla, jsem dlouho zíral tím směrem.

Druhý den jsem byl v práci naprosto nepoužitelný, chodil jsem sem a tam, úplně bez duše a pořád myslel na ni.Pak jsem šel hned domů, zalezl do postele a nevěděl, co budu dělat. Pořád jsem na ni myslel, chvíli se mi chtělo brečet, chvíli zvracet, nebyl jsem ničeho schopný, jen jsem tak ležel a chvíli zíral do stropu, chvíli do polštáře, chvíli jsem se díval na televizi, chvíli jsem poslouchal hudbu, ale nic mi nebylo dost dobré, všechno jsem hned zase vypnul, knížku zahodil, srdce se mi svíralo bolestí a mozek si nechtěl připustit myšlenku, že bych se do ní mohl zamilovat. Vždyť jsem se s ní jen dvakrát vyspal, navíc za peníze, jinak o ní nic nevím a pochybuju, že by to byla žena, která by mě dostala svou osobností. Nikoho takového jsem nepotkal již několik

let, tak ji teď přece sakra nenajdu v bordelu. Kdepak, tohleto se rozdýchá nebo zapije, za pár dní to přejde a bude klid.

Chtěl jsem být v této věci silný a věděl jsem, že musím, jinak bych se asi zruinoval.

Už ani nevím jak se mi podařilo usnout a dva dny na to, když mi myšlenky běžely pořád na stejné téma jsem se rozhodl, že zajdu za klukama, třeba tam přijdu na jiné myšlenky. Zašel jsem tedy do své oblíbené hospody, která nikdy nebyla prázdná a po pátém pivu jsem se už i smál.  Bylo něco po osmé, když jsem vycházel ze záchodu a rozezvonil se mi telefon.

Bylo to číslo, které nemám v paměti.

-„Ano?“ Nikdy neříkám své jméno.

-„Tady Veronika, Dane jsi to ty?“

Ale do hajzlu, tak tohle jsem vážně nečekal.

-„No.. Jo… Jsem, ahoj.“

-„Neruším tě? Co děláš?“

-„Chlastám,“ odpověděl jsem po pravdě.

„A nemohli by jsme se sejít? Mam teď dvě hodiny čas.“

To byla rána pod pás. Co jsem komu sakra udělal?! Nevěděl jsem, jak na to reagovat. Musím si vymyslet něco důvěryhodného, proti čemu nebude obrany.

-„No, víš, já....já teď nemám peníze.“

-„Ne, ne, ne, jen tak, bez peněz.“

Tak teď už je to úplně v prdeli.

-„Ríšo já zaplatím....“

Teď už mě nikdo nepřemlouval, ať zůstanu. Stejně by to nikam nevedlo. Počkal jsem na trolejbus a jel vstříc duševní záhubě.

Sešli jsme se opět v kanceláři a dva lahváče koupené na cestu přišli vhod. Je strašně ukecaná, ale přes to všechno, co mi o sobě prozradila jsem stejně nemohl přijít na to, proč mě chtěla vidět. Sexu má přece dost a ještě si přitom vydělá.

Je o třináct let starší, těžko by se chtěla zaplést s takovým zobákem jako jsem já. Takže o vztahu to asi nebude. Tak co sakra chce?!Seděla naproti mně na židli, vykládala a téměř to vypadalo, jakoby žádný sex ani nechtěla. Byla tak přirozená, bezprostřední, mluvila jakoby jsme se znali léta.Při pití piva si někdy připadám jako průtokový ohřívač a když jsem se asi potřetí vracel ze záchodu, už na židli neseděla. Okamžitě jsem se podíval na

postel, protože mě prostě nenapadlo jiné místo, kde bych ji mohl hledat. A nemýlil jsem se. Seděla tam, opřená o zeď a upřeně na mě hleděla. Bílá krajková spodnička nádherně obtahovala její tělo. Na stolku vedle přichystané tři kondomy. Tak že by nakonec přecejenom sex?

Ach jo.

Sednul jsem si vedle ní a čekal, co udělá. Ve svlékání mužů má určitě obrovskou praxi, jistojistě si nějak poradí. Nevím, co to bylo, ale nějak se mi do toho teď nechtělo. Byl jsem jednak unavený a jednak jsem měl strach, jaký dopad to na mě bude mít.

Tohle bude můj duševní kolaps.

Obkročmo si na mě sedla a začala mě svlékat.

Nemá cenu to dál rozepisovat, historie se v podstatě opakuje.

Když jsem na ní v jednu chvíli ležel, zastavila mé pohyby, podívala se mi do očí a řekla:

-„Děcka jedou o víkendu k našim, mám volno a budu sama doma.“

Až teď mi došlo, že jsem chytil sám sebe do pasti, ze které se budu dostávat jen velmi těžko.

Hned jsem si s hrůzou představil, jak se jako šťastný pár budeme scházet v sobotu u oběda a vyprávět si, jak bylo celý týden v práci.Dlouho jsem se na ni díval a neříkal nic.

-„To z ní skoro jako nabídka.“

-„Je to taková malá, odvážná nabídka,“ odpověděla.

-„Hodně odvážná nabídka,“ opravil jsem ji a v duchu se sám sebe ptal, proč tak strašně riskuje. Nic o mě neví. Přijedu k ní, zabiju ji, nacpu do mražáku, okradu, nikdo se nic nedozví a já budu mít klid.

Na všem se dá najít něco pozitivního.

-„Jdu ale v sobotu do práce, mohl bych přijet až odpoledne.“

-„To nevadí, já zatím nachystám nějaké… třeba chlebíčky, koupím víno a budu se na tebe moc těšit, pusino. Ještě ti zítra zavolám a domluvíme se, jo?“

-„Dobře,“ řekl jsem a v duchu počítal, kolik mě ten víkend bude asi stát. Dvě, možná tři výplaty, to se dá.

V sobotu po práci jsem svým přátelům poslal zprávu, že se večerní plánované akce nezúčastním, neboť jsem ztratil hlavu a odjíždím ji hledat do Vsetína.

Když jsem byl v autobusu nenasytná a nedočkavá Veronika mi volala a vysvětlila mi, jak se k ní z nádraží dostanu.

Přijel jsem přesně dle jízdního řádu, sedl na taxík a chvíli se povozil. Čekala u dveří svého bytu a rychle mě vtáhla dovnitř, aby sousedé zbytečně nediskutovali.

Rozhlédl jsem se. Na to, že vydělává minimálně 30 000,- měsíčně má hodně zanedbaný byt. Starý podřený nábytek, špinavé levné koberce a v kuchyni nehorázný bordel. Pak jsem se pořádně podíval na ni. Ve slabém světle kanceláře mi přišla mnohem krásnější. Teď, nenamalovaná, ve starém ošumtělém županu, vypadala jako každá

jiná starší žena v domácnosti.Na nic nečekala, položila na stůl chlebíčky a kafe a poprosila mě, jestli bych jí nenaistaloval nové video. Jasně, proč ne, třeba nakonec ještě uvidím nějaký pěkný film.A taky že jo. Mrazík, S Čerty nejsou žerty, Šíleně smutná princezna... Skutečně romantický večer. Do toho všeho asi dvě láhve šampusu, nějaké fotografie z mládí, průkaz čarodějnice, občanka, řidičák... No počkej, počkej, tak Veronika nebo Jiřina?

Rychle mi vzala občanku z ruky.

-„Veronika,“ řekla umíněně, „používám to už rok a líbí se mi to víc.“ Pak jsem se pořádně podíval na řidičák. A hele!

Ty potvoro, nemáš třicetosm, ale čtyřicet! Takový podvod na chudého prodavače, že se nestydíš! Nestyděla se ani trošku. Strhla ze sebe župan, pod kterým samozřejmě nic neměla a vrhla se na mě.

A pak to začalo.

Tolikrát jako tuhle sobotu jsem se nekoupal ani v porodnici.

Poprvé to bylo krásné. Plné nepřekonatelného chtíče a odzbrojující vášně… Bylo to opájející, dlouhé a vyčerpávající současně.

Ale když to chtěla počtvrté, už mi to vážně lezlo krkem a to jsme nebyli ještě ani v polovině. Byl to skutečně dlouhý večer… A jak jsme si v těch krátkých přestávkách mezi jednotlivými hygienickými úkony povídali, veškeré pochybnosti o tom, že bych se zamiloval se krásně rozplynuly. Rychle jsem pochopil, že tohle není žena, do které bych se dokázal zamilovat. 

O věcech, o kterých bych chtěl se svou skutečnou přítelkyní mluvit, neví vůbec nic, na život se dívá už jen z praktické stránky a veškeré hodnoty má úplně jinde, než já. A mít někoho za každou cenu… Ne, z toho už jsem vyrostl.

Je to zvláštní, ale snad poprvé v životě jsem měl radost, že jsem se nezamiloval. Vždyť vlastně ani nebylo do čeho. A milence jí dělat taky nehodlám.

Ráno do mě nacpala dva sendviče, kafe a chtěla to zase. Naštěstí ”jen” třikrát.

Ten inzerát vážně nelhal.

Pak řekla, že připraví oběd, i když mé myšlenky už dávno putovaly někde po autobusovém nádraží.

Netrvalo dlouho a na stole předemnou ležel talíř a na něm pečené kuře s rýží.

Kombinace, kterou k smrti nesnáším. 

-„Copak? Je ti špatně?“ zeptala se, když viděla že na to hledím jako do vlastního hrobu.

Nevěděl jsem co říct. Nechtěl jsem ji urazit, nemohla tušit, že tohle bych nesnědl za nic na světě.

V jídle by jsme si taky nerozuměli

-„Ne, není,“ řekl jsem a s obrovským sebezapřením jsem do sebe nacpal alespoň to kuře.

-„Ty nemáš rád rýži?“ zeptala se.

Rýži nesnáším.

-„Ne, to ne, já jsem jen docela plný ještě od snídaně, víš?“ Někdy sám sebe překvapuji, jak strašně a zbytečně lžu.

Za všechno jsem jí pak poděkoval, oblékl se a snažil jsem se vypadat, že spěchám na autobus.

Ještě než se za mnou naposledy zavřely dveře jejího bytu, slíbil jsem, že se určitě ozvu, i když jsem moc dobře věděl, že to není pravda.

Pomalu jsem sjížděl výtahem a byl  tak nějak rád, že je to pryč.

Ten víkend ale MĚL  něco do sebe. Asi bylo potřeba uskutečnit něco takového, abych -takříkajíc- duševně vystřízlivěl, aby… Aby se mi mozek vrátil zpátky do hlavy.

Přesto všechno to ale byla jediná ženská, z těch co jsem za poslední dva roky potkal, která ve mě  probudila touhu opět něco napsat a za to jí patří velký dík.

Teď už žiju zase v pohodě. Normálně přemýšlím, zbytečně neutrácím, chodím s klukama na pivo, občas něco napíšu, každé ráno, cestou do práce, se těším z neskutečné krásy očí mé, stejně staré, sousedky a vím, že na žádný inzerát z rubriky  č.402  už určitě nikdy nezavolám…