Doktor Zlart II.

"Ano, je to jasné. Palubní počítač zezlel." pronesl jednoho dne Nanoslík, když v ulitě cestoval do další paralely, kde by našel další nanoslíky.

"Nezezlel!" odpověděl mu palubní počítač.

"Zezlel jsi." suše konstatoval Nanoslík. "Zezlel jsi, všechny tvoje ovládací panely svítí červeně."

"Ve skutečnosti to je červený poplach." vysvětlil Nanoslíkovi počítač.

"Smůla, nenaletím." odvětil Nanoslík. "A pro jistotu si dám do tlamičky detox, kdyby tě napadlo otrávit vzduch."

O detoxu slyšel palubní počítač poprvé. S největší pravděpodobností nic takového nikdy neexistovalo.

"Smůla, co?" ptal se palubní počítač Nanoslíka. Ten právě sledoval na obrazovce ulity, jak se do ní vkrádá doktor Zlart. "Zezlel jsem a ještě tu máš doktora Zlarta. Tomu se říká pešek."

"No dobře, tak jsi nezezlel." uznal Nanoslík. "Zablokuj všechny vstupy do ulity!"

"No... to přece nejde," odpověděl palubní.

"Všechno je proti mně." postesklo si nanozvíře.

"Takové štěstí!" zaradoval se doktor Zlart. "Objevil jsem krásnou skoro novou meziparalelní cestovní šnečí ulitu!"

Přišlo to právě včas. Doktor Zlart totiž při svých cestách za dalšími Arty, aby se stal ultimátním paralelem, poškodil svou cestovní ulitu.

Skočil dovnitř a vydal se po jejích závitech až k řídícímu centru.

"Už sem jde." konstatoval počítač.

"Co mám dělat, jsem jen hloupý nanosl?" ptal se počítače Nanoslík.

"Jedna šance by tu byla," zamyslel se počítač. "Musíme předstírat, že je tahle ulita opuštěná..."

"HAHAHA!" takhle se zaradoval doktor Zlart, když vstoupil do centra ulity.

"Prostoupím do paralelního světa, s ostatními Arty bude veta!" pronesl teatrálně a zasedl do velitelského křesla.

"Hm, zajímavé, odvod pro lidské exkrementy." pochválil si Zlart díru v křesle.

- Jak to mluví o díře pro nanocas?!!! - pomyslel si naštvaně Nanoslík a zavrtěl se.

Doktor Zlart vyskočil a okamžitě stál před Nanoslíkem.

"Výborně!" zaradoval se. "Ve standardní výbavě je služebný nanosl!"

V Nanoslíkovi to zapěnilo, ale co to šlo nedal na sobě nic znát.

"Udělej mi kafe, služebný!" poručil Nanoslíkovi Zlart.

"Sir yes sir," odpověděl Nanoslík a odešel dělat kafe.

"V lékarně je uspávací tabletka." poradil Nanoslíkovi palubní počítač. "Až to doktor Zlart vypije, vytáhneš ho z ulity a můžeme letět."

Doktor Zlart mezitím vyskočil z křesla a zabarikádoval dveře. "Stokrát jsem prohlédl tvou hloupou lest, Nanosle."

Potom odpojil řízení od palubního počítače a přepnul na manuální. "To kdyby tě náhodou napadlo zezlet počítači, míváš to ve zvyku."

Nastartoval a ulita se vznesla. Zrychlení vymetlo Nanoslíka i s kafem z ulity. Prolétl všechny její závity a tvrdě dopadl na zem své paralely.

Vztáhl kopyto k nebi a zle hrozil. "To není naše poslední setkání, Zlarte!"

Ale doktor Zlart se jen dlouho a dlouho smál. Nejprve když si představil, jak si Nanoslík narazil kostrč a hned potom propadl svému snu o tom,  že se jednou stane ultimátním paralelem.

A když pak v křesle usínal a propadal se do REM fáze spánku, tiše šeptl do vesmírného interparalelního světa.

"Chtěl bych být hodný..."