Vrabec

Vždycky jsem miloval let holubic.

Ten ladný pohyb a svist perutí.

Vždy jsem chtěl mít jednu pro sebe, tak moc.

Ale jen mě míjely a já se pokoušel zachytit pel jejich křídel.

Když přistály blíž, chytal jsem je.

Bezcitně, jen pro sebe.

A vždy se mi vymanily, já zůstal sám a toužil.

Teď smutně hledím na jejich hrdý let.

A najednou se objevil vrabčák .

Malý, oči jak korálky, švitoří a štěbetá.

Není to holubice, ale je tu se mnou.

Lepší vrabec v hrsti, než ......

A odletí.

Vím že jednou odletí, ale nechám ho.

Nebudu mu bránit, nebudu ho chytat.

Už nesnesu pohled na zlámané perutě.