Zoufalost

Má roztrhaný šat a prochází se ulicí, snad dokonalost vnad mu klíčí v srdci-tesknící. Opilý zoufalstvím zloby dál toulá se ulicí v fraku, postavit chrám až k mrakům být součást téhle doby. Utop se buřiči ve víně tvá číše nechť je pochodeň, kdo zná tě-nechť přijde povodeň byť tělo tvé dlí líně. Postav se chaluho v bažině jen oheň na rtu vzplane, nechť vítr dechem vane jsi má, tak vem si mě! Kostlivec jdouce sám,trpí zapomněl v bídě svou duši. Však oni-nechť dál jsou hluší mé srdce ať klovou supi. Zracený ve vlastní nicotě brouzdaje tichou nocí, pozřel svou zoufalost v moci, jenž ztratila se v prázdnotě.

---