ing_Výkundortík_Rudolf: No, on čtyřdílný Slovník spisovného jazyka českého haiku též neobsahuje & mmch plné znění akademického slovníku cizích slov se nachází na které internetové stránce?
cože? v poličce.
ssjč je ale starý jak metuzálem, to ještě tahle móda byla daleko před náma. z japonského se překládaly nějaké tanky, ale haiku minimálně –
k_k: No nevím, ten haiku asi né, i když ta haiku by stála za hřích:)
haiku je rod střední. co vím, tak je takový úzus.
a taky to tak najdeš v akademickém slovníku cizích slov.
tím považuju diskusi za uzavřenou.
ing_Výkundortík_Rudolf: tím považuju diskusi za uzavřenou = vyjádření, že nechceš avíza? :)
Jednak nechci avíza – a jednak je problém vyřešen, otázak zodpovězena. Co chceš víc – další bude pidlikání.
Btw. považovat slovníček Pravidel českého pravopisu za byť i jen trošičku representativní... je přinejmenším zpozdilé.
gabio: Jo, i kdyš takové: „Já, haiku...“ nebo „Ty haiku jedno!“ by bylo originálnější :)
no, to haiku.... i když proč ne... ta haiku alébrž ten haik... :-))
áve
japonská básnická forma; trojverší o 17 slabikách. Vzniklo v 16. stol. z renku, ale v protikladu k jeho dekorativnosti. Haiku využívá slovní mnohoznačnost a asociace. K nejvýznamnějším básníkům patřili Bašó a Buson; moderní tradici založil Š. Masaoka. V 18. stol. vznikaly i parodické a epigramatické formy haiku. -> v holistickém pojetí všeobjímajícího haiku si troufám tvrdit, že haiku je třeba strom na ptákovi .)
Aimy: Moc díky, i když jsem ve tvém příspěvku o haiku nenašlo odpověď na otázku diskuse... i když vlastně částečně ano: gramatický tvar „všeobjímajícího haiku“ vylučuje ženský rod.
Osobně preferuji střední rod - "to haiku", samozřejmě nesklonný.
Ale jestli to tak je správně, to nemohu tvrdit na sto procent.
není právě tím haiku haiku? proc chces, ty jeden okcidentalni zivocichu hledat u neceho tak krasne orientalniho neco tak ZAPADACKE jako je ROD? .) fuj, styd se .) prahnes po necem, co je MIMO haiku .)
Aymi: No, upřímně řečeno by to mohlo být fuk nebo by u každého haiku mohl být rod jiný – podle pocitu...
...ovšem k této otázce mě vede zcela utilitární potřeba slovo haiku ve větách – tedy obvykle s přísudem a přívlastkem (– které, holt, v tak zápaďáckém jazyce, jako je čeština, mají různé tvary pro různé rody) :o)
říkej si haiku(atd.) .)) jak chces, on, ona, ono, my , vy, oni, ony, ono + haiku .) se *(to)* neurazí .)
Aymi: Tak jo, pro mě teda asi TO, jako dosud & dík za kus pokecu :)
kus kus pokecu .) také děkuji, milé TO slůůůníčko .) a koukej už začít pořádně svítit a hřát .)
glassy .) proc sem pises v cestine? .)
Já o tom haiku mluvím vždycky jako o tom haiku...takže ve 3.osobě:)
pro arty je "to haiku", je to jako třeba "to děťátko"
taky třeba hravý, smutný a nevíš co se skrývá za jeho dětským výrazem. aspoň dětský art to takhle vysvětluje.
Písmák