chvilka k zamyšlení

Čtu tvé tělo,

jako brailovo písmo

a mezi jeho řádky

jsou vyrytá všechna ta "kdyby"

Je to hořkosladký příběh

o nás

o paradoxech bytí.

Máme devět životů,

ale i kočky někdy umírají.

Sníh znachověl

snad odrazem červánků,

za nově vyrostlým plotem

a mě najednou přepadla úzkost,

že jsme nedokázali slíbit,

co jsme denodenně slibovali,

že jsme jen lidé.

Jsou chvíle bez času

a když se naučíš říkat nashledanou

vždycky se ještě můžeš vrátit.