Vzpomínka

doufám, že se mi to docela povedlo...:-(

Je večer, venku prší, sedím v posteli a píši tuto báseň krátkou, jež za čas bude jen vzpomínkou. Vzpomínkou na mé dětství, mou lásku a přátelství. Vzpomínka na to, co jsem zažila, nač jsem tehdy myslela, jak jsem hřešila a naivní ještě byla. Jak nemoc mě schvátila, na kterou léky ještě nikdo nenašel. Tou nemocí láska byla. Proč z mého života náhle odešel ? Říkám si stále: "Proč ? " Prosím Boha o pomoc. Proč mi nikdo nepomůže ? A mé srdce nepřemůže, aby milovalo i jiného muže. Musím na něj myslet, každý den, už pár měsíců a stále si říkám proč, musel náhle pryč. Nejsem schopna citu a buduju si ulitu, kterou nikdo nedobude, dokud on v mém srdci bude. Víčka se mi už klíží a teď bez potíží, budu zase snít, o tom, proč musel odejít z našeho světa tak mlád a proč nemohl být dál zdráv.

---