Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVálka
15. 03. 2005
0
1
2930
Autor
Aiscis
Stál jsem a nemohl jsem se pohnout,
viděl jsem to všechno co jsem nechtěl vidět.
Lidi leželi na sobě spálený na troud,
a já začal proklínat benevolentní svět.
Nějaká těla byla velká, ale dost jich bylo malých,
v té černi zářily zuby a kosti svou bělostí.
Stalo se to rychle a dvakrát, dík pomoci silných,
a já litoval jsem té všeobecné slabosti.
Stál jsem bez dechu a tak stojím i teď,
kdy nepoučeni znovu stejní zabíjejí.
A tak jako prve zas proklínám svět,
protože oběti se nikdy neutají.
1 názor
Ne to ne o právu silnějšího je to o neschopnosti dobra tváří v tvář zlu. O tom jak se zlo tváří správně, ale v podstatě je to stále zlo.
nazývej to jak chceš, na básni, pokud to tak budeme nazývat, se tím nic nezmění
Dost neumělé, pouze snaha. A čtyřikrát "jsem" na tak malém prostoru v úvodu, tomu říkám křeč. Snad se vypíšeš.
Ta obsese "jsem" je jen nešikovnost, ale zuby a kosti zářilY, zkus to opravit.
V křeči umírám
a jenom sám,
vím skoro nic,
ve světle svíc,
pod mesícem chtíc,
utéci navždy.
Pitomoučké říkanky, slepci není dovoleno prohlédnout, co se dé dělat....
Zaujaly, no jde o věc názoru, já nechci psát prázdné honosné fráze, které nic neříkají a jsou oceňovány pro svou krásu to není moje cesta:-/
"já nechci psát prázdné honosné fráze, které nic neříkají"
mě tahle "báseň" ale bohužel nějak podobně zní