Smrt

dejte mi vedet vas nazor

……ve stínu stál a se smrtí se smál, neb smrt jediná , lásku k němu cítila. Úryvek proroctví z knihy Proroctví Smrti Autor neznámý Dveře chatrče porodní báby se rozrazily a v nich stál vystrašený kovář. Bábo rychle žena už rodí, pronesl budoucí otec. Bába si sebrala pár potřebných věcí a vyrazila za kovářem, který už byl dávno na cestě domů. Když doběhli do domu kováře, hned ve dveřích uslyšeli z vedlejší místnosti ryk malého dítěte. V momentě kdy otevřeli dveře uviděli malého chlapečka plačícího v náručí mrtvé matky, která ho stále objímala. Bába byla udivena, protože jaktěživ neviděla aby matka porodila bez cizí pomoci a ještě k tomu si zašla i pro nůž, nebo nůžky, aby si mohla odstřihnout pupeční šňůru. Kovář se zhroutil, jakmile zjistil, že jeho žena je mrtvá. Porodní bába setřela mrtvé matce slzu, kterou musela ukanout radostí, že má syna a že je zdráv těsně předtím než zemřela, poté bába zkontrolovala jestli je dítě v pořádku, nakonec začala křísit nešťastného kováře. Ten když se probral a když si uvědomil co se vlastně stalo, se rozplakal jako malé dítě. Jeho malý syn mu zabil ženu ,kterou miloval nadevše a za to svého syna nenáviděl……………………… Nebýt jediné osoby ve vesnici, která soucítila s ubohým Roderickem bůh ví jak by to s ním dopadlo. Nebýt místního faráře, byl by z Rodericka pouze obyčejný pacholek na nějakém statku, neboť se ho otec zřekl, ujal se péče o Rodericka farář jménem Morhen, ten ho dal do učení i na školu. Roderick měl šikovné ruce a proto se z něho stal dobrý kovář stejně jako z jeho otce. Celá vesnice jím pohrdala, poněvadž si všichni mysleli, že je zplozencem ďábla, porodní bába totiž byla strašná drbna a hysterka-sotva vylezl z matčina lůna hned se jí chytil kolem krku sevřel a nepustil dokud ta ubohá holka nevydechla naposledy-povídalo se ve vsi, ale Roderick byl chytrý a na takové řeči nedal. Faráře miloval nadevše, byl pro něho jako jeho otec, díky němu uměl číst, psát a nebýt faráře tak se ani nevyučil řemeslu které ho baví. Jednoho dne, když se ze školy vrátil domů, nikoho tam nenašel. Asi po hodině hledání mu jeden z vesničanů s odporem oznámil, že farář dnes ráno zemřel. V Roderickovi po vyslechnutí těchto slov vzplanula bouře citů, ve které se mísil strach se smutkem a nenávist s lítostí. Běžel do opuštěné kovárny, kde se kdysi narodil. Rozdělal oheň, našel kus oceli ležící na zemi v prachu, popadl kovářské kladivo visící na zdi a dal se do práce. Bušení do kusu železa ho alespoň trochu uklidnilo, po třech hodinách práce se konečně mohl pořádně podívat na jeho výtvor. Byla to malá dýka, s čepelí dlouhou 7 palců v níž byl odtokový krevní kanálek, v rukojeti byly vsazeny dva stříbrné znaky, číslo 15 a přesýpací hodiny. Sebral dýku a s novým návalem zloby se vydal na své oblíbené místo, na palouk kde sedával vždy když měl čas. Číslo 15 znamenalo, že osoba, kterou miloval nadevše, zemřela v den jeho patnáctých narozenin a přesýpací hodiny byly znamení smrti. Když dorazil na palouk usedl pod baldachýn staletého dubu. Vzal dýku obouruč a chystal se vrazit si ji do srdce, když dýku v polovině pohybu zastavila mladá dívčí ruka, která vyčnívala z rukávu černé kápě. Otočil se a uzřel ji:byla to překrásná mladá dívka s dlouhými černými vlasy, oči měla také černé, úzké rty a jemné rysy ve tváři.“Kdo jsi ?“zeptal se Roderick. „Jsem tvá přítelkyně“odpověděla dívka, usmála se a zmizela v lese. Roderick se za ní jen bezmocně díval, chtěl utíkat za ní, ale něco mu v tom bránilo. Zjistil, že se zamiloval. Od té doby chodil na palouk každý den a ona tam vždy byla. Vždycky se smáli, povídali si, anebo vymýšleli co budou dělat zítra, ale vždy když se jí zeptal na jméno odpověděla mu jen „jsem tvá přítelkyně“ a zmizí v lese. Když bylo Roderickovi 17 let vypukla v jeho zemi válka. V den kdy mu bylo 18let vpadlo nepřátelské vojsko do jeho vesnice, drancovalo, vraždilo a znásilňovalo, nikdo neměl odvahu se jim postavit. Roderick běžel na palouk s holýma rukama beze zbraně doufajíce, že tam najde svou přítelkyni živou a zdravou. Přišel však pozdě, jeho přítelkyně ležela na zemi v kaluži krve, třímajíce dýku, kterou ukoval před třemi roky.Vedle ní ležel nepřátelský voják s proříznutým hrdlem a s mečem v ruce. Roderick plakal a sliboval pomstu když do mělké půdy holýma rukama kopal hrob pro svou milou. Do hrobu ji uložil i se svou dýkou, kterou jí nikdy nedal a kterou měl pečlivě uschovanou v zamčené truhle. Když ji pohřbil vydal se zpět do kovárny.procházejíce městem zjistil že vojsko se ve vsi hodlá na nějaký čas usadit. Rozhodl se mstít. V kovárně se dal podruhé za svůj krátký život do výroby zbraně. V dílně u pece a u kladiva strávil celé dva dny,nejedl, nespal, jenom pracoval.Třetí den byl hotov. Ukoval krásný dlouhý meč, v jílci byly vsazeny dva znaky, číslo 18 a přesýpací hodiny. Když se dosytosti najedl a vyspal vzal meč a vydal se na cestu msty. Šel přes město směrem k palouku. Když ho uviděli nepřátelští strážní jak si vesele kráčí čerstvě obsazeným městem s mečem v ruce, přiskočili k němu a snažili se ho zneškodnit. První strážný zaútočil řemdihem zezhora na hlavu, Roderick však útok vykryl a vyhodil útočníkovi zbraň z rukou a hned vzápětí ho ťal mečem přes obličej, protivník se skácel k zemi jako podťatý, když druhý strážný uviděl s jakou grácií Roderick snesl svého nepřítele dostal strach a utíkal pro pomoc. Roderick zrychlil tempo a šel dál. Když dorazil na místo kleknul k hrobu jeho milé a pomodlil se za ně za oba. Když skončil postavil se do stínu staletého dubu a čekal na vojáky, nemusel čekat dlouho za chvíli se tam objevila jedna malá hlídkující jednotka mezi níž byl i ten strašpytel co utíkal pro pomoc.“Vy neznabozi odejděte z této země neb vás stihne krutý trest“pronesl temně Roderick a něco mu říkalo že říká pravdu. „Vzdej se dobrovolně a tvůj trest bude únosnější“řekl na oplátku kapitán hlídky. “Nikdy,radši půjdu do pekel a vás si vezmu s sebou“zařval Roderick a se šíleným smíchem se vrhnul neuvěřitelnou rychlostí na kapitána. Roderickův meč zasáhl krk a kapitán padnul k zemi a krev stříkající mu z krku jako z fontány zbarvila zem do ruda.Voják, který byl nejblíže a který se nejrychleji vzpamatoval tasil svůj meč, ale Roderick byl zase rychlejší, když se voják napřahoval k úderu Roderick ho ťal přes břicho, voják zařval a dívajíce se na své vyhřezlé vnitřnosti začínal plakat, po chvíli voják vydal svůj sten naposledy.Roderick se smál a s ním se smál ještě někdo, věděl že tam někde je, slyšel její smích a věděl že se to směje jeho přítelkyně a že se k ní za chvíli připojí. Další voják se na něj řítil s píkou, tu však Roderick odrazil a z půlobratu usekl vojákovi hlavu. Zbývající dav vojáci s meči v ruce ustoupili ze strach a uvolnili tak prostor pro tři střelce. Roderick se na ně podíval se smíchem ve tváři. Když ho zasáhl první šíp Roderick klesl na kolena a propukl v ještě šílenější smích,druhý šíp prošel skrze jeho břicho, ale Roderick se pořád jenom smál, pak zakřičel“přítelkyně, lásko má, smrti už jdu ti vstříc“a poté zasvištěl poslední šíp a Roderick se smál, když mu šíp proklál srdce a on padl na zem do kaluže své krve pořád se smál. Umíral s úsměvem na rtech a s nadějí že znovu uzří svou lásku jejíž jméno je………… Smrt. ……. a smrt jediná mnoho podob má. Gwynbleid [email protected] napis jake to bylo

---