Sníh je radost

Když jsem takhle jel po Brně trolejbusem a za oknem začali poletovat \"chuchvalce\" sněhu, usmál jsem se na ně.

Nejhezčí na sněhu je, že si nevybírá. Padá prostě na všechny. Asi bych chtěl být sníh. Být rozdroben na miliardy odlišných vloček a padat na lidi, na auta, na střechy domů, být sněhovou koulí, roztát... nebo si jen tak poletovat. Taky bych chtěl poznat (vidět) ten okamžik, kdy se z vodní páry v mracích stane sněhová vločka. Zajímalo by mě, jak dlouho může takové vločce (naprosto průměrné vločce v průměrných větrech) trvat, než dopadne na zem. A jaká je šance, že z ní bude sněhulák? Minimální. Ty vločky jsou vlastně šťastlivci. Chtěl bych být sněhovou vločkou na hlavě sněhuláka a kamarádit s ostatníma vločkama. Lepit se k nim a tísnit. Potkat krásnou vločici s nesymetrickým vzorem a mít spolu spoustu vločat. A na jaře roztát, spojit se v jednu kapku vody a nakonec se vpít do věčnosti země.

---