Printovi

pochopíš..

Jak hlemýžď bez ulity si někdy připadám. Jak lístek, však bez jistoty, že na podzim opadám, jak báseň beze slov. Čtu znovu slova Tvá, jež v písmákovi tvoříš, ta slova laskavá, o kterých nehovoříš, s běžnými lidmi.. Ne nechci ztratit tato slova, co zahřát mě umí. Čtu Tvá díla zas a znova, jsem ten, kdo porozumí, tomu, cos do nich dal. Tvůj hlas zní vcelku vesele, není to však jen póza? za maskou poezie, co přednáší andělé, skrývá se satanů próza, leč maska je krásná.. Jsi člověk, u nějž jistě vím, že kromě hlavy i srdce má. Však nic nového nepovím, když řeknu, že mě zajímá, kromě hlavy, srdce i Tvá duše..

---